Obezita dětí je v současnosti velký problém a síly odborníků nestačí na dlouhodobou komplexní léčbu. Je třeba napnout síly a snažit se co nejvíce zapojit do řešení problematiky dětské obezity rodiče, aby podpořili dítě i vlastní změnou životního stylu. Potřebných změn v životním stylu celé rodiny by bylo jistě mnoho, ale začněme postupnými kroky.
Točíte dokola stále stejné pokrmy (jako špagety s rajčatovou omáčkou nebo kečupem, pizza, smažený řízek, chleba s párkem, se šunkou apod.), ať už z pohodlnosti, že nemusíte vymýšlet nic jiného anebo proto, že máte jistotu, že to dětem chutná a že to snědí? Dítě si zvykne, že takto vypadá normální jídlo a pak odmítá vše nové.
U malých dětí je třeba brát v úvahu tzv. neofobii. Každé nové jídlo je pro dítě "podezřelé", a tudíž k němu přistupuje odmítavě a je třeba dávat dítěti novou potravinu mnohokrát, než ji přijme za svou. Servírujte nový pokrm postupně v různých variantách nebo v kombinaci se známými potravinami. Osvědčuje se dát dítěti menší porci jeho obvyklého jídla a k tomu jídlo pro něj nové v malém množství. Pomůže, když nově zaváděnou potravinu vidí dítě jíst jiné lidi, rodiče, sourozence a ideálně vrstevníky. Roli hraje kromě chuti potraviny i jeho barva, vůně, čerstvost, estetický vzhled apod. Zapojte dítě do přípravy, vytvářejte s dětmi nové chuťové kombinace, aranžujte hezky vyhlížející talíře.
Snažte se dostat děti z jejich pokojů ke společnému alespoň večernímu stolování. Vytvořte otevřenou a podporující atmosféru, pozitivní prostředí kolem jídla. Nedávejte dítěti pocit viny za konzumaci nevhodných potravin a soustřeďte se spíše na podporu zdravých stravovacích návyků. Neřešte u jídla nepříjemné věci jako špatné známky ve škole apod.
Všímavé stravování celé rodiny je prvním, relativně jednoduchým krokem ke zlepšení jídelních návyků celé rodiny. Děti by neměly jíst automaticky při vykonávání nejrůznějších činností.
Děti by se měly učit rozpoznat pocit hladu a nasycení, a když jsou syti, nepřejídat se. Uvědomte si, že dítě se vyvíjí ve skocích a je zcela přirozené, že tomu odpovídá i různá energetická potřeba v různých obdobích, stejně tak ve dnech, kdy srší děti elánem a jsou živé, toho snědí více než ve dnech klidu apod. Ukazuje se, že dítě si reguluje příjem potravy na základě hladu, resp. nasycenosti jen do dvou až tří let a pak už je více ovlivněno vnějšími (např. kolik mu nandáme na talíř) a vnitřními podněty (jí z nudy, u televize) než hladem.
Pokud se dítě během dne bezmyšlenkovitě pouští do potraviny, která není pro hubnutí výhodná, veďte ho k tomu, ať chvíli počká, než vloží potravinu do úst. Pak ať zhodnotí, zda má hlad nebo jen chuť a vědomě se rozhodne, zda teď opravdu vysocekalorickou potravinu potřebuje. Veďte ho k uvědomění si, že pravidelná konzumace jídla navíc oproti plánu oddaluje jeho případný cíl zhubnout.
PhDr. Iva Málková
