Potraviny živočišného původu jsou v posledních letech zmiňovány nejen v pozitivním slova smyslu. Naopak potraviny rostlinného původu zažívají boom. Je to ale tak jednoduché? Mohou rostlinné alternativy zcela nahradit potraviny živočišného původu? A jaká jsou pozitiva a negativa obou druhů potravin?
Potravinám živočišného původu je často vyčítáno, že řada z nich obsahuje vysoké množství tuku a je bohatým zdrojem nasycených mastných kyselin a cholesterolu. S vyšším obsahem tuku se pojí také vyšší energetická hodnota.
V současné době se rovněž nejednou setkáme se zmínkami o tom, že produkce živočišných potravin více zatěžuje životní prostředí (vyšší produkce skleníkových plynů). V tomto ohledu to ale dle našeho názoru není tak zcela jednoznačné, jak se může zdát.
Nezapomínejme však na mnohá pozitiva, která potraviny živočišného původu jednoznačně mají:
Při intoleranci laktózy je možné využívat potraviny s přirozeně nízkým obsahem laktózy (např. tvrdé sýry, jogurty, tvaroh) nebo speciální bezlaktózové mléko či mléčné výrobky.
Rostlinné zdroje bílkovin nemají zastoupeny všechny esenciální (nezbytné) aminokyseliny – v obilovinách nenajdeme dostatek lysinu, v luštěninách metioninu. Proto je tak důležité rostlinné zdroje bílkovin vzájemně kombinovat. Navíc ve výsledku musíte luštěnin či obilovin přijmout o něco větší porci, než těch živočišných potravin, abyste přijali dostatečné množství bílkovin. Některé skupiny rostlin také obsahují antinutriční látky, které zhoršují využitelnost/vstřebatelnost některých vitamínů nebo minerálních látek. Někdy můžeme využít technologickou nebo jinou úpravu (např. máčení, klíčení, vaření, aj.), abychom se těchto látek zbavili, jiné jsou bohužel velmi odolné.
Luštěniny, celozrnné obiloviny, ovoce a zelenina jsou skvělým zdrojem vlákniny (dle typu rozpustné či nerozpustné) a také vitamínů a minerálních látek. Dostatečný příjem vlákniny nejen snižuje riziko výskytu nádorů tlustého střeva, ale pomáhá také pro dosažení pocitu zasycení. Ten je důležitý jak při udržování normální hmotnosti, tak i ve snaze nějaké to kilo zhubnout.
Ovoce a zelenina, ale také ořechy a semena jsou zdrojem různých bioaktivních látek s antioxidačním účinkem. Některé druhy ořechů a semen jsou bohatým zdrojem nenasycených a omega-3 polynenasycených mastných kyselin. Všechny tyto látky mají na lidské zdraví pozitivní vliv. V rostlinách cholesterol nenajdeme vůbec, obsah nasycených mastných kyselin a tuku celkově je spíše nižší, a tím pádem je snížena i celková energetická hodnota takové potraviny.
Rostlinné alternativy živočišných produktů – zejména masa, mléka a mléčných výrobků, které jsou nyní žhavým trendem, mohou být vhodné pro zpestření stravy nebo pro toho, kdo např. trpí alergií na bílkovinu kravského mléka. Neměli bychom ale zapomínat, že i v této kategorii je nutné vybírat obezřetně. Rozhodně nemůžeme jednoduše říci, že jsou alternativy stejné jako jejich protějšky z kategorie živočišných potravin – spadají do zcela odlišných kategorií (zpracováním surovin, obsahem živin, aj.) a o plné náhradě se ne vždy dá mluvit.
U alternativ mléka nebo jogurtu je vhodné vybírat si produkty s vyšším obsahem základní rostlinné složky a obohacené o potřebné vitamíny a minerální látky – například vápník a vitamíny D, B12, B2 a E. Ideální je dát přednost neslazeným variantám. Sójové nápoje mají obsah bílkovin i zastoupení aminokyselin bližší mléku než jiné druhy nápojů (ovesné, rýžové, kokosové či mandlové).
Alternativy k sýrům obvykle příliš vhodné složení z hlediska zdravého životního stylu nemají – často obsahují vyšší podíl rostlinného oleje (zejména kokosového, který je bohatý na nasycené mastné kyseliny) a dále škrob a další složky (sůl, různá koření nebo aromata, případně barvivo, ale třeba také slunečnicová semena nebo rostlinný protein, aj.). Obsah bílkovin je v nich nízký, mohou být ale obohaceny o některé důležité vitamíny či minerální látky (vitamin B12, vápník, vitamin D).
Alternativy masa obsahují obvykle v základu rostlinnou bílkovinu nebo její kombinaci s bílkovinou z obilovin. Určitě byste měli vyzkoušet tofu, tempeh případně výrobky se základem ze sójové mouky nebo koncentrátu. Zastoupení aminokyselin a obsah bílkovin je pak nižší u výrobků se základem z obilovin – robi, seitan, klaso.
Mimo tyto výrobky můžeme samozřejmě využít také samotné rostlinné bílkoviny nebo klíčené luštěniny, luštěninové pomazánky připravené doma, aj.
I mezi potravinami rostlinného původu tak můžeme najít jak nutričně vyvážené a vhodné výrobky, tak stejně i potraviny s nepříliš nutričně vyváženým složením – které pak našemu zdraví moc neprospějí. Alternativy? Proč ne, ale je třeba dobře vybírat. Proto nezapomínejte číst etikety!
Pravda je taková, že si vůbec nemusíme zvolit jen tu jedinou „správnou“ stranu.
Můžeme prostě jednoduše využívat benefity rostlinných i živočišných potravin. Kouzlo totiž spočívá v pestrosti, uměřenosti a vyváženosti - s určitou převahou potravin rostlinného původu. A u obou skupin záleží na výběru.Dobře nám v tomto směru může posloužit moderní styl stravování nazývaný flexitariánství. Nevyřazuje žádnou ze skupin potravin a je poměrně jednoduše přizpůsobitelný prostředí, ve kterém žijeme, tak, abychom zařazovali i sezónní a lokální potraviny.
Měli bychom si také primárně vybírat a přednostně konzumovat méně technologicky zpracované potraviny (základní potraviny) spíše než ty vysoce zpracované a snažit se jíst různobarevně, pestře, vyváženě, ale i chutně.
Tento článek vznikl ve spolupráci s Danone a. s.
Mgr. Jitka Laštovičková
