I když tato potravina v Čechách během třicetileté války, kdy se k nám rozšířila z Německa, zachránila od hladu spoustu lidí, a tak rozhodně není žádnou novinkou, objevuje se dnes na talíři sporadicky. Rozhodně ale stojí za to ji vyzkoušet, neboť zdravý a vyvážený jídelníček jedině obohatí.

Výhodou topinamburu, kterému se také říká židovská brambora, je, že jeho sklizeň, a tedy i využití je možné během celého roku. Hlízy stačí ponechat i přes zimu na záhonu a vykopávat je průběžně podle potřeby. V obchodech na něj bohužel často nenarazíme, je stále doménou spíše zahrádkářů.

Je zdrojem inulinu

Hlavní výživovým pozitivem topinamburu je, že obsahuje inulin. „Je to látka na bázi oligosacharidů. Ty stojí na pomezí mezi cukry a složenými sacharidy. Oligosacharidy jsou využívané střevní mikroflórou za vzniku mastných kyselin s krátkým řetězcem. Jsou to acetát, butyrát a propionát. Tyto mastné kyseliny slouží jako zdroj energie pro buňky střeva – enterocyty a podporují celkově růst prospěšných bakterií a zdraví střeva,“ vysvětluje dietoložka Karolína Hlavatá. Inulin dělá z topinamburu také potravinu vhodnou pro diabetiky, kteří musí zohledňovat množství cukru a škrobu ve svém dietním jídelníčku.  Topinambur obsahuje také celé spektrum vitamínů a minerálních látek, například železo, křemík, draslík, vitamín C.  

Syrový, vařený i opečený

Co s židovskými bramborami v kuchyni? Chuť hlíz je velmi jemná a na rozdíl od skutečných brambor je můžeme jíst i syrové. Například nastrouhaný topinambur nebo nakrájený na plátky se přidává do salátů. Jinak s ním nakládáme jako s brambory. Lze ho uvařit nebo dusit či opékat jako přílohu. Brambory skvěle nahradí v polévkách. Při vaření je vhodné přidat trochu citrónové šťávy, aby hlízy zůstaly bílé a nemodraly. Výhodou je i to, že se vaří jen krátce, jelikož velmi brzy změknou. Připravit si z nich můžeme i zdravé chipsy. Stačí topinambur nakrájet na kolečka, posypat nasekaným česnekem, lehce pokapat olejem a upéct v troubě. 

Jeruzalémské artyčoky

Topinambur je oblíbenou součástí italské kuchyně. Italové ho nazývají také jeruzalémské artyčoky, protože lodyha některých odrůd končí malým květenstvím, a tak zdužnatělá lůžka se jako artyčoky konzumují.