Kdo kromě celiaků musí ještě lepek bezpodmínečně vyřadit ze svého jídelníčku?

Také lidé, kteří mají alergii na lepek nebo některou z bílkovin, obsažených v obilném zrnu. U nich to ale nemusí být na rozdíl od celiaků celoživotní záležitost.

Jakého množství lidí se to týká?

Lidí s alergií na lepek je u nás kolem jednoho procenta. A udává se, že jedno procento populace má celiakii. To jsou ovšem jen ti diagnostikovaní. Jsou tu ale i lidé, kteří mají celiakii, ale nevědí o tom. Problém je v tom, že čím je člověk starší, tím složitější je u něho toto onemocnění rozeznat. U dětí se projevuje typickými zažívacími problémy, neprospíváním, hubnutím, ve starším školním věku je to únava, chudokrevnost, větší náchylnost k infekcím… Často se na celiakii přijde, když si dítě třikrát za sebou zlomí ruku. Celiakie totiž způsobuje poruchu vstřebávání vápníku, takže jedním z doprovodných znaků je osteoporóza. U dospělých je to těžší, protože příznaky jsou nespecifické, zahrnují deprese, bolesti svalů, zvýšenou únavu… Často jsou považováni za hypochondry, chodí od doktora k doktorovi, a ne vždycky se na celiakii přijde.

Lidé vylučují lepek ze stravy dobrovolně. Dělají dobře?

Pokud se dobrovolně zbavují té velké skupiny obilovin, která obsahuje lepek, tak se ochuzují o pestrost ve stravě, o možnost normálně se najíst, ale i o výživově cenné látky. Nejde jen o pšenici, ale také o velice nutričně cenný oves, žito nebo ječmen. Bezlepkové obilniny, jako je amarant, kukuřice, rýže nebo quinoa, nemívají zpravidla tak vysoký obsah vlákniny a vitaminů skupiny B. U řady lidí je bezlepková dieta póza, následují módní vlnu „Nejím lepek, jsem in“. Velkou roli tady hraje také psychika. Když si řeknu, že mi tahle potravina bude dělat špatně, tak mi špatně dělat bude. Je to stejné jako u mléka, když si člověk umane, že ho mléko zahleňuje, byť to není klinicky prokázané, tak ho zahlení. Neexistují vědecké důkazy o tom, že by vyřazení lepku z potravy vedlo u zdravých lidí k nějakému prospěchu.

Ani u dětí?

Někteří rodiče považují lepek ve stravě kojenců za zlo, a nedávají jim kaše, aby je uchránili před celiakií. Je to přesně naopak. Pokud nebudou dítěti dávat lepek, zvyšují mu riziko, že později získá celiakii, protože se s lepkem nesetkalo. Důležité je, aby se nezačalo ani moc brzy, ani moc pozdě. Obilné kaše obsahující lepek by se měly novorozencům zavádět mezi 4. a 7. měsícem věku, ideálně za současného kojení. Toto období je považováno za takzvaně senzitivní, protože v té době je tělo ochotné setkávat se s novými antigeny z různých druhů potravin, takže je nejodolnější, a účinek výživy je nejsilnější a nejtrvalejší. Navíc u malých dětí jsou gastrointestinální příznaky, jako průjmy nebo neprospívání, opravdu jasně viditelné: dítě dostane kaši – má potíže, takže se souvislost mezi stravou a prospíváním hned zjistí. 

Onemocnění spojená s lepkem

Celiakie: Chronické celoživotní onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku. Je to autoimunitní onemocnění, to znamená, že kontakt lepku se střevní sliznicí spustí reakci proti buňkám tenkého střeva. Nedá se úplně vyléčit, lepek je nutné ze stravy úplně vyloučit.
Alergie na lepek: Konzumace potravin s lepkem vyvolává alergické reakce (dýchací, kožní nebo zažívací), na rozdíl od celiakie ale nedochází k poškození střeva. Alergie nemusí být celoživotní, dá se léčit.
Kromě toho existují ještě Dühringova dermatitida a Neceliakální glutenová senzitivita.