Podle Světové zdravotnické organizace bylo v roce 2020 38 milionů obézních dětí mladších pěti let a 130 milionů osob starších (tedy včetně dospělých), přičemž v rozvojových zemích je nárůst 30% a počet obézních dětí překročil počet dětí, které trpí život ohrožující podvýživou.

To byla stručná, ale velmi smutná statistika. Především v kontextu statistiky další: až 70 % dětí si totiž problémy s tělesnou hmotností přenese do dospělosti a přitom je známo, že obezita jako taková zkracuje život o 5-20 let.

Jen si to představte! Vaše dítě může zemřít ještě dřív, než vy!

Kdo za to může? Dítě samo? Jeho rodiče nebo prarodiče? Geny? Systém? Špatně nastavená společnost? Potravinářský průmysl? Módní průmysl? Je obezita nemoc, takže je nutné léčit ji léky nebo odoperovat? Ne, jako se vším – ani s obezitou to není tak černobílé.

„Má to v genech“

Nejčastěji si představíme, že většina dětí s obezitou má prostě takové geny a nedá se s tím nic dělat. Ano, jsou některá onemocnění, nejrůznější syndromy (např. Prader-Williho), se kterými se „něco“ dělá opravdu těžko. Takových dětí je mezi obézními ale jen okolo 10 % a rozhodně na ně epidemii obezity svádět nemůžeme.

Něco jiného jsou geny v rodině. Všichni byli obézní, tak děti musejí být obézní také? Ne, nemusejí. I oba obézní rodiče mohou mít dítě štíhlé (a pochopitelně i naopak – oba štíhlí rodiče mohou mít dítě obézní). Zděděné geny totiž neznamenají nutně bezmoc a nemožnost s tím něco udělat. Hrají roli jen asi ve 20 %. Zbylých 80 %, které se dědí vlastně také, připadá na životní styl. A s tím už se dá udělat opravdu hodně!

Proč to vlastně řešit?

V předchozích letech se bouřlivě mluvilo o pandemii nemoci covid-19. V jejím prvním roce na ni zemřelo necelých, ale děsivých, 5 milionů lidí. Téměř stejný počet lidí ale ročně zemře v souvislosti s nadměrnou tělesnou hmotností.

V úvodu článku jste si mohli přečíst, že obezita zkracuje život o 5-20 let, záleží na její závažnosti a přidružených nemocech. I děti už mívají vysokou hladinu cholesterolu a krevního tlaku a s vyšší tělesnou hmotností jsou potom jako mladí dospělí častěji vystaveni riziku srdečního infarktu. Rozvinout se už i u dětí může tzv. metabolický syndrom a kromě srdce ohrozit dítě také inzulinovou rezistencí a cukrovkou druhého typu včetně všech jejích komplikací (nejen těch srdečních, ale třeba i postižení cév a nervů dolních končetin, které mohou končit uříznutím nohy, nebo selháním ledvin s následnou dialýzou).

To jsou nemoci, které většinou nebolí a na první pohled mnohdy ani nejsou vidět. Představte si ale, že by vaše dítě mohlo mít v důsledku nadměrné tělesné hmotnosti rakovinu... Je to tak. Nadměrná tělesná hmotnost je spojená s rozvojem nádorových onemocnění nejen trávicího traktu, ale i prsu nebo pohlavních orgánů.

Nejjednodušší je se k obezitě vůbec nedostat

Ne, nezbláznili jsme se. Když nemoc nevznikne, nemusíte ji přece léčit. A o obezitě to platí také. Spousta dětí se již velkých narodí, ale ani to neznamená, že se budou nutně s obezitou v pozdějším věku potýkat.

„Děti mají být tlusté. Stejně z toho vyrostou“

Nevyrostou. Opak je pravdou – až 70 % dospělých se potýkalo s nadměrnou tělesnou hmotností už v dětství. Čím dřív se ale hmotnost vrátí do zdravého rozmezí, tím menší bude později riziko dalších nemocí, které mohou dítě nebo mladého dospělého ohrozit na životě.

Že už je dospělý a nedá se s tím nic dělat? Dá, vždycky se dá zhubnout alespoň něco. Už za zhubnutí pouhých pěti procent (pro představu z původních 90 kg je to jen 4,5 kg dolů) vás tělo odmění poklesem krevního tlaku, hladiny cholesterolu i krevních tuků, krevního cukru či lepším trávením. Úspěšně, zdravě a především udržitelně hubnoucí jsou lidé i v 70 letech, i s tělesnou hmotností nad 200 kg. Tak proč ne vy nebo vaše dítě?

Kdy už je to opravdu obezita?

Základem úspěšného hubnutí je především správná diagnóza. Nebudeme si nic nalhávat – jsou i tací lidé (včetně dětí), kteří „nutně potřebují“ zhubnout, i když nemají co. To je ale jiná kapitola. Pokud máte sami podezření, že se vaše dítě s nadměrnou tělesnou hmotností potýká, ověřte si svou domněnku podle percentilových grafů ve zdravotním a očkovacím průkazu dítěte nebo využijte zdravotní kalkulačky na našich stránkách. Nesledujte ale samotnou tělesnou hmotnost. Podívejte se na graf s váhově výškovým poměrem nebo s BMI. Pokud vám výsledek vyjde nad čárou značící 90. percentil, pak byste měli zbystřit. Je možné, že už proporce vašeho dítěte překročily hranici nadváhy, nad 97. percentilem pak dokonce obezity.

Jinou možností jsou také měření na přístrojích pro stanovení tělesného složení. Dnes už je u nás má celá řada nutričních poraden, zdravotnických zařízení i sportovních center. Jen se před vyšetřením ujistěte, že mají ve svém software také data pro hodnocení výsledků dětí a že měří celé tělo, ne jen jeho horní nebo dolní polovinu.

Za kým jít?

Výsledky vyšly směrem nahoru? Nečekejte na nový rok, na prázdniny, ani na to, že z toho dítě jednou vyroste. Obraťte se buď na dětského lékaře, který vás s dítětem může poslat ještě na specializovaná vyšetření a zjistit, zda za nadměrnou hmotností není opravdu nějaký zdravotní problém. Nebo si najděte nutriční poradnu se specialisty na výživu a hubnutí dětí. Nejčastěji jsou v nemocnicích, ale najít můžete i soukromé.

Ono totiž „hubnout“ dítě není totéž, jako hubnout dospělé a běžné „jez míň“, které u dospělých často funguje, pro rostoucí dětské tělo použít nemůžeme. Ale o tom až příště.

Zdroj obrázků v textu: Shutterstock.com
Zdroj informací: https://www.who.int/health-topics/obesity (citováno 1/2023)