Pohybové programy v těle

Na základě těchto pozorování a znalostí zjistil, jak se vyvíjí a jak pracují pohybové programy, které máme všichni stejné, geneticky zakódované. Tato metoda využívá znalostí lidského pohybu, který je řízen naším centrálním nervovým systémem.

• Proto lze i pouhým pozorováním pohybového chování jedince určit stupeň vyzrálosti centrální nervové soustavy a kvalitu řízení pohybů.

Na základně této diagnostiky pak lze cíleně ovlivňovat posturální (držení těla proti gravitační síle Země) a pohybové funkce pomocí speciálního cvičení. Zásadní ale je, že zpětná vazba ovlivňuje i centrální nervovou soustavu a trvaleji upravuje pohybové vzorce z ní vycházející.

• Díky postupům tohoto konceptu dokáže tedy terapeut pohybovou úroveň jedince nejen diagnostikovat, ale i velmi cíleně a dlouhodobě ovlivňovat a optimalizovat.

Jak DNS funguje?

Dynamická neuromuskulární stabilizace pracuje s našimi pohybovými stereotypy, a to jak těmi správnými, tak s těmi nekvalitními, které vznikají v průběhu našeho života. Například nesprávným zatěžováním těla v denních činnostech, pohybu a sportu.

• DNS se snaží tyto špatné stereotypy přeprogramovat v naší centrální nervové soustavě a přes principy vývojové kineziologie optimalizovat naše pohybové chování.
• Je to metoda, která neléčí primárně pohybový aparát. Léčí jeho řídící centrum, tedy mozek a jeho pohybové programy.
• Pokud ty jsou v pořádku, pak i tělo bude pracovat správně bez zbytečného přetěžování a vzniku předčasných degenerativních změn. DNS terapie vlastně opravuje nesprávný pohybový program, který je uložený v CNS.

Aktivní střed těla jako jeden z hlavních principů DNS

Umět aktivovat střed těla, neboli „válec“, je jedním z prvních a nejdůležitějších úkolů, které musí pacient zvládnout. Hlavním stabilizátorem páteře je nitrobřišní tlak, který zpevňuje páteř z přední strany.

• Je vytvořen vyváženou aktivitou svalů trupu a páteře - bránicí, břišními svaly, zádovými svaly a pánevním dnem.

Správná a koordinovaná práce těchto svalů je základním předpokladem pro správnou funkci končetin. Pokud není trupová stabilizace zapojována optimálně, není vytvořena kvalitní opora pro provedení pohybů v horních a dolních končetinách. Pak dochází k přetěžování páteře a kloubů a v konečném důsledku i ke vzniku nejrůznějších degenerativních změn.

Správná funkce stabilizačního systému je důležitá pro všechny aktivity

Funkcí hlubokého stabilizačního systému je udržet přesné postavení jednotlivých segmentů těla vůči sobě a chránit je proti zevním silám.

Správná aktivace hlubokého stabilizačního systému je důležitá během všech běžných každodenních aktivit, ale i při náročném sportovním výkonu.

Vyvážená aktivita těchto svalů představuje svalovou souhru, která zabezpečuje stabilizaci páteře během všech našich pohybů. Porucha souhry těchto svalů způsobí svalovou dysbalanci, která může časem vést až k bolestem zad.

• Pokud svaly hlubokého stabilizačního systému nefungují správně, práci za ně přebírají svaly povrchové. Čím více práce přebírají povrchové svaly, tím hůře fungují hluboké svaly a vzniká tak začarovaný kruh.

Jak probíhá terapie?

Léčba tedy probíhá tak, že terapeut nejprve sleduje, jak se pacient přirozeně pohybuje a jak dýchá, zvedá paže, jak provede stoj na jedné noze, jak provede dřep, jak zvedá trup vleže na zádech nebo na břiše, či jak se opře o ruce. Na základě toho stanoví, kde jsou odchylky a co a kde je příčina těchto odchylek.

• Podle toho pak terapeut vybere polohu, ve které také zahájí terapii a ve které se svaly aktivují v potřebném koordinaci – správném zapojení. Není to ovšem jen o pasivním příjmu terapie, pacient pak musí cvičit hlavně sám, terapeut pak kontroluje, případně upravuje pozice nebo přidává zátěž.

Záleží samozřejmě aktuálních potížích daného jedince, jinak bude probíhat terapie akutního výhřezu ploténky a jinak chronických potíží. Obrovskou výhodou této metody je také to, že ji terapeut může kombinovat s jinými metodami, která má ve svém repertoáru.

• Dynamická neuromuskulární stabilizace vlastně pohybem léčí pohyb. Pacient je veden k tomu, aby nebyl pasivním příjemcem terapie, ale aby se na ní aktivně podílel, poznával a vnímal své tělo, protože jenom za těchto předpokladů úpravě a zafixovaní nových, správných pohybových stereotypů.

Zdroj obrázků v textu: Shutterstock.com