Pětadvacetiletý svalovec Martin Fuksa je českou kanoistickou nadějí. Začínal na ledě – hokejem. Na vodu zcela přesedlal až po otcově vítězství na Mistrovství světa v roce 2006. A dva roky na to už se pyšnil prvním titulem – vyhrál mistra republiky. Denně tvrdě trénuje, většinou jen s pauzami na jídlo a krátký odpočinek. „Sport mě dělá spokojeným,“ říká jeden z nejslavnějších kanoistů. „A co je víc, než být v životě spokojený?“
Snažím se jim předat hlavně pozitivní přístup. Chci lidem ukázat, že to všechno opravdu jde, a také jim být dobrým parťákem v plnění výzev.
Samozřejmě, že vyzkoušel a stále zkouším. Přece bych nehlásal lidem něco, co čeho bych já sám nešel :-). Mě aplikace nadchla hlavně pro svoji jednoduchost. Výzvy v ní nejsou obtížné a podle mne tohle lidi motivuje k tomu, že výzvu dokážou snadno splnit. Tím pádem je baví jít dál a dál.
Na tréninku jsem celé dopoledne, pak si dám oběd, 2,5 hodinky si odpočinu a jdu na to znova. Vracím se zase až na večeři. Na soustředění ještě děláme něco lehkého i před snídaní. A naopak jsou dny, kdy máme úplné volno nebo jdeme jen plavat či běhat.
Neříkám, že je sport pro každého nepostradatelný, s tím by bohužel určitě někteří nesouhlasili. Mně ale sport dává úplný základ: dobrý pocit. Jsou to chvíle po dobře odvedeném tréninku, když vím, že jsem do toho dal, co jsem měl, a že mě to zase posunulo k mému cíli. To se nedá moc popsat. Jsem prostě spokojený. A co je víc, než být v životě spokojený? Samozřejmě je v tom toho mnohem více, ale začal bych takhle.
Já vlastně nic takového skoro nikdy neměl, až na jednu menší výjimku: v roce 2013 jsem vyhrál dvakrát Mistrovství Evropy a dělal jsem si vyšší ambice na svoji první medaili z MS o pár měsíců později. Bohužel v tréninku někdy v létě mě zastavilo zranění kolene, kdy jsem na něm nemohl klečet a pádlovat, ale nevzdával jsem to a přesto dělal doplňující věci jako posilování atd. Nakonec se to stejně nepodařilo. MS jsem musel vynechat a sezóna pro mě skončila nuceným odpočinkem a léčením zranění. Bylo to pro mě trápení sledovat, jak ostatní makají a já nemůžu, ač bych moc chtěl. Když nemůže člověk dělat to, co chce a trápí se, je to na nic. Na druhou stranu jsem se naučil, že i špatné věci jsou pro něco dobré.
V první řadě se ho snažím využít k nějaké regeneraci jako je masáž, sauna, atd. Většinou mám volno jen jeden den, takže ideální je pro mě dát si někde dobrou snídani, jet s přítelkyní někam na výlet a spojit to s dobrou kávou a dobrým jídlem.
Jídlo je u mě rozhodně strašně důležité, bez něho bych nikdy neodtrénoval to, co trénuju. Holky v naší rodině už ví, co mi vařit. Před několika lety jsem si nechal sestavit jídelníček, který během let budujeme a inovujeme tak, aby mi to co nejvíc vyhovovalo. Pak mám rád i dny, kdy můžu „zhřešit” a dát si něco, co normálně nejím, když trénuju. Za ty roky ale už svoje tělo znám a vím, nač reaguje dobře a co v danou chvíli prostě potřebuje.
Na úplné počátky kanoistiky v naší rodině si nevzpomínám. Ale myslím, že s tím začínal děda, kdy se s kamarády jen tak začali projíždět na lodičkách. Takže láska přišla úplně přirozeně od zábavy a pomalu rostla až do současnosti. A teď jsme tam, kde jsme. Už v tom není jen děda jako tehdy. A na mé začátky si pamatuju naprosto přesně: už na konci základky jsem pomalu kombinoval hokej a kanoistiku, ale ta mě úplně pohltila až potom, co jsem viděl taťku vyhrát Mistrovství světa v roce 2006. Poté už začala opravdová kariéra Martina Fuksy jako kanoisty.
Celou základku jsem hrál hokej, a to mě extrémně bavilo. Chodil jsem do sportovní třídy a jednou týdně jsme měli ranní trénink místo školy - to bylo něco pro mne! :-) Jinak samozřejmě tréninky probíhaly po škole a o víkendu jsme měli zápasy. Tím jsem žil, v tu dobu mě žádná kanoistika opravdu nebavila. Hokej mě baví dodnes, i když teď už jen jako fanouška u televize. A ke kanoistice patří i doplňkové sporty, jako je běh, posilování, plavání, běžky nebo jízda na kole.
Mým cílem je momentálně splnit všechen trénink v přípravě tak, abych byl dobře připraven na další sezónu a mohl dál sbírat medaile ze všech soutěží včetně Mistrovství světa. Tím splním potřebnou nominaci právě na Olympiádu v roce 2020.
MARTIN FUKSA
