Hovězí, kuřecí či vepřové maso jsou hodně běžné. Telecí, jehněčí, či králičí maso už tak často nejíme. Ale co ještě méně typické druhy masa – klokaní, pštrosí nebo antilopí? Určitě stojí za vyzkoušení, mají specifickou chuť a nízký obsah tuku i cholesterolu.
Jelen, srnčí nebo daněk jsou na našem území doma. Pštros, klokan, nebo krokodýl, či antilopa už jsou opravdová „exotika“. Dnes se pro produkci masa určeného ke konzumaci nepoužívají zvířata z volné přírody, ale obvykle se vyžívají zejména „farmové“ chovy těchto zvířat. Jejich strava se sice může lišit od běžné stravy a životního režimu těchto zvířat v přírodě, ale zase je lépe zajištěna bezpečnost a stabilní kvalita.
Je významným zdrojem konjugované kyseliny alfa-linolenové. Tato kyselina se v našem organismu účastní různých dějů, ovlivňuje imunitní systém, hladinu cholesterolu, růst svalové hmoty, ale působí i antioxidačně. Konjugovaná kyselina alfa-linolenová vzniká díky procesu fermentace potravy v přední části střeva klokanů (podobně se tvoří také třeba u jehňat a ovcí, obsah kyseliny alfa-linolenové je v jejich mase byl donedávna považován za nejvyšší, fakticky je ale nižší než v mase klokaním). Klokaní maso patří mezi červené druhy masa s nízkým obsahem tuku – obsahuje pouze cca 2 % tuku. Je bohatým zdrojem bílkovin, také železa a zinku. Je poměrně křehké, nepotřebuje příliš dlouhou tepelnou úpravu – což je další bod k dobru. Steaky využijeme na grilování, lze z něj ale připravit i guláš nebo jej využít na špízy. Chuťově i vůní se údajně podobá srnčímu masu (je mírně nasládlé).
Částečně se podobá masu hovězímu nebo vysoké zvěřině, také je červené, má nízký obsah tuků a poměrně vysoký obsah nenasycených mastných kyselin. V Africe se považuje za jedno z nejchutnějších mas. Je křehké a upravuje se podobně jako zvěřina. I po tepelné úpravě si zachovává červenou barvu. Hodí se pro grilování, je ale potřeba dát pozor, abychom ho neupravovali příliš dlouho a zachovala se jeho šťavnatost. Další části pak můžeme využít při přípravě guláše.
Je také jako oba předchozí druhy velmi libové. Pokud se jedná o zvíře z chovu, které má odlišnou stravu od zvířete z volné přírody, pak u něj pach rybiny nehrozí. Chutí prý připomíná mladé vepřové maso, chuť není příliš výrazná (a tak není vhodné jej upravovat s příliš aromatickými kořeními, které jeho přirozenou chuť přebijí), naštěstí také není tuhé.
Krokodýlí maso se často využívá pro rychlou úpravu – zejména v podobě steaku, jiné části je ale možné využít třeba i na polévku. V ČR na jižní Moravě před několika lety vznikla farma, která krokodýly chovala právě jako jateční zvířata – na maso, ale pro příliš malý zájem byl chov ukončen – krokodýlí maso se tak do ČR pouze dováží.
Má tmavší červenou barvu, údajně svou chutí a vůní připomíná telecí maso s lehkou příchutí zvěřiny (má mírně nasládlou chuť). Pštrosí maso má také velmi nízký obsah tuku i cholesterolu – má měně kalorií i tuku než krůtí maso. Lze jej vařit, dusit i péct, ale i grilovat. Opět je potřeba dát pozor na to, aby zůstalo šťavnaté.
Vnitřnosti a kousky masa nižší kvality využijeme do polévky, případně na guláš. Nejkvalitnějším kouskem jsou ale samozřejmě steaky. Vyrábí se také různé masné produkty – paštika, klobásy či párky, dokonce je k dostání i pštrosí sádlo. Pro vaření guláše bude vhodný tlakový hrnec, vyzrálé maso na steak nebude potřeba upravovat příliš dlouho.
Všechna tato netradiční masa mají jednu nevýhodu – v běžném řeznictví je určitě nekoupíte. Navíc s ohledem na jejich exotičnost je potřeba počítat s vyšší cenou. Nejsou to tak druhy masa, které si dopřejeme každý den - určitě má ale cenu je zkusit ochutnat a zpestřit si svůj jídelníček.
Mgr. et Mgr. Jitka Laštovičková 
