Nepravdivé, klamavé a zavádějící informace, odborníky nazývané mýty, nalezneme ve všech typech medií. I o sladidlech, i když zdaleka ne v tak vysokém počtu jako mýty o mléce a tucích.

Prý je třtinový cukr zdravější

Mnoho lidí věří mýtu, že třtinový cukr je zdravější než cukr řepný, a to i v případě, že se jedná o cukr bílý.

V řadě receptur pokrmů se doporučuje cukr třtinový, i když s úplně stejným výsledkem by mohl být použit cukr řepný. Cukr řepný a cukr třtinový jsou stejná chemická sloučenina – sacharosa, a proto jejich vlastnosti jsou totožné. Jediné, v čem je mezi nimi rozdíl, je cena. Cukr třtinový je prodáván za mnohem vyšší cenu.

Cukr hnědý je lepší než bílý

Dalším velmi rozšířeným mýtem je, že cukr hnědý (legislativa ho označuje jako cukr přírodní) je zdravější než cukr bílý.

V podstatě se jedná o bílý cukr, který obsahuje na povrchu krystalů zbytky matečného sirobu (někdy se vyrábí tak, že se bílý cukr obalí karamelem). Obsah bílého cukru v hnědém cukru musí být podle legislativy minimálně 97,5 %, takže výživový přínos z obsahu minerálních a dalších pozitivně působících látek je minimální. Pak je naprosto nesmyslný mýtus, že cukr patří mezi pět bílých jedů a hnědý cukr je zdravý, když obsahuje téměř jenom ten jedovatý bílý cukr.

Melasa - prý je černý zázrak?

Ke sladidlům, můžeme také přiřadit melasu, o které se (obzvláště o třtinové melase) mluví jako o černém zázraku. Pozitivní zdravotní účinky se jí přiřazují neprávem. Naopak melasa může být zdrojem různých rizikových látek - zbytků agrochemikálií a dalších znečišťujících látek i mikroorganizmů.

K mýtům patří i informace o vyšší výživové hodnotě sirupů z různých surovin. Tyto sirupy mají většinou příjemné senzorické vlastnosti, ale jsou to v podstatě roztoky cukrů, takže z hlediska výživového nemají žádnou přednost. Jsou výrazně dražší než řepný cukr.

Jsou to tato sladidla:

• Javorový sirup - ze šťávy javoru cukrodárného (Acer saccharum) - sacharosa
• Kokosový cukr – z kokosovníku ořechoplodého (Cocos nucifera) – z mízy sacharosa, z květů 45 % fruktózy, inulin aj.
• Palmový cukr – ze šťávy palmy rodu Borassus - sacharosa
• Datlový cukr – z plodů datlovníku pravého (Phoenix dactylifera) - sacharosa
• Agávový sirup – fruktosa (cca 75 %)

Vlastnosti medu jsou nezaměnitelné

K sladidlům počítáme i med, který obsahuje téměř 80 % cukrů (fruktosa 38 %, glukosa 31%, maltosa, sacharosa aj.) a zbytek je hlavně voda. Vitaminy, minerální látky a další látky jsou obsaženy pouze v malých množstvích. Výživová hodnota medu je poněkud zveličována, ale senzorické vlastnosti jsou nezaměnitelné.

Jiná sladidla pod palbou mýtů

Mýtům se nevyhnula i náhradní sladidla. V současnosti se již s tímto termínem na obalech potravin nesetkáme. Používá se termín sladidla, aby potravina, která je obsahuje, nevyvolávala dojem náhražky.

Jsou to látky sladké chuti různého složení (většina z nich má nulový obsah energie), které nahrazují cukr.

• Sladidla patří mezi látky přídatné, označené kódem E.

Nejstarším z nich je sacharin, který se používá již od konce předminulého století. Často jsou náhradní sladidla označována za látky nebezpečné, přestože, než byly povoleny Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA), prošly řadou hygienicko-toxikologických testů a byly stanoveny limity pro jejich používání.

V současnosti se velice negativně hodnotí zejména aspartam. Na žádost různých spotřebitelských organizací provedla EFSA řadu nových testů, ale žádné negativní účinky nenalezla, a proto je stále povolen. Při jeho metabolizmu sice vzniká metylalkohol, ale jeho množství je výrazně nižší, než vzniká v lidském organizmu po konzumaci ovoce a zeleniny.

Naopak jsou silně nadhodnocovány steviolglykosidy (stevie), které byly do nedávna v Evropě zakázány z důvodů možných nežádoucích hormonálních účinků.

Sladidlům jsou dále přisuzovány negativní vlivy na střevní mikrobiotu a zvýšené riziko vývoje diabetu 2. typu a obezity, ale ověření těchto informací je stále ve stadiu výzkumu. Při konzumaci běžného množství potravin slazených náhradními sladidly nebezpečí nehrozí.