Romana Vaňka zná každý, kdo se byť jen mihl kuchyní. Slavný a oblíbený šéfkuchař je popularizátor gastronomie známý svými TV pořady o jídle či kuchařkami, podle kterých uvaří i začátečníci. Neuznává „kulinářské strašáky“ dnešní doby, jako je sůl, cukr nebo lepek. Naopak pobízí k pestrosti stravy.
Dává to smysl. Navíc je to projekt, jenž svým obsahem přesně zapadá do práce, kterou delší dobu dělám a na kterou například již několik let poukazuji ve svých pořadech, jako je Peklo na talíři, Jídlo s.r.o., Rozum v troubě. Ten poslední pořad mohou lidé shlédnout na nové internetové televizi Mall.tv.
Nejlepší bude, když se čtenáři tohoto rozhovoru podívají do aplikace sami. A je jedno, jestli tomu budeme říkat výzvy, nebo nápady k zamyšlení. Každopádně je považuji za důležité.
Čím jsem starší, tím více o tom přemýšlím. Nemyslím si, že bych žil na sto honů vzdálený zdravému životnímu stylu. Minimálně co se jídla týká. Jsem hédonista: nedržím nějaké brutální diety, nevynechávám ve své stravě strašáky dnešní doby - lepek, sůl a cukr. Nerozděluji stravu na zdravou a nezdravou, neomezuji se v jídle. Omezuji se ale v množství jídla. V nadměrné konzumaci čehokoliv. Tvrdím, že neexistuje nezdravé jídlo. Pouze nezdravá množství. Proto také zařazuji do zdravého životního stylu neplýtvání potravinami a nakupování s rozumem.
Nejsem svatý. Ano dávám. Například se postupně učím lépe odpočívat. A také nesníst všechno vánoční cukroví před Štědrým dnem. A vypínat mobil, když se jdu s mou báječnou ženou jen tak projít.
Víte, mě trochu vadí moderní termín „zdravé jídlo“. Zdravé je se nepřejídat. Zdravé je jíst více bezmasých jídel, zdravé je se hýbat. Jídlo je totiž základní „měnič“ naší nálady. Pokud mi doktor nezakáže jíst konkrétní potraviny kvůli mým konkrétním zdravotním problémům, pokud mi náboženství nezakazuje jíst některé potraviny, nebo nevyznávám-li odlišný životní styl, který určité potraviny z jakýchkoliv důvodů zapovídá, nedám dopustit na vyrovnanou a obrovsky pestrou stravu. Miluji ochutnávání čehokoliv, co se dá jíst.
Chci tím pouze říct, že jídlo není a nemá být náš nepřítel, nebo strašák, jak se na něj poslední dobou část zpovykané společnosti dívá. Nepotřebuji denně k životu svíčkovou, kachnu plavající kraula v sádle, nepotřebuji zbaštit na posezení kilo zmrzliny a vypít 5 litrů Coca-Coly. Stejně tak ale nepotřebuji dlabat celý život pouze chia semínka a pohankové kašičky, sladit pouze stevií, solit jen himalájskou solí, do všeho cpát jen kokosový olej v domnění, že tak dělám pro své zdraví jen to nejlepší.
Nesnáším řepu.
Plošně je stále česká klasika tlusťoch. Ale na její obranu je nutné brát v potaz historické konsekvence. Je nutné vycházet ze základních surovin a produktů přírody, kterým se našich zeměpisných polohách historicky nejvíc dařilo.
Na druhou stranu se začíná rodit pěkná mladá štíhlá sexy holka, které dnes říkáme „moderní česká kuchyně“. Je štíhlejší, pestřejší, barevnější, zábavnější. Není tak těžká. Respektuje roční období, sezónnost. Lidé jí začínají přicházet na chuť a začínají jí věřit.
Začít používat vlastní rozum. Na internetu lítá tisíce totálních zhovadilostí. Pokud potřebuji zhubnout, měl bych se svěřit odborníkům. Vadí mi to absurdní škatulkování. Jedině tato dieta je nejlepší, jedině tato potravina je samospásná, jedině těchto deset zaručených rad v dámském časopisu vám přinese změnu a zdraví.
Spousta hubnoucích, cvičících se spoléhá na umělé doplňky stravy, proteinové výrobky, různé podpory hubnutí a zázračné spalovače, prodlužovače života.
Množství peněz je irelevantní položka. Pro každého to znamená něco jiného. Logicky kvalita něco stát musí. Ale neznamená to něco nedosažitelného. Nesmíme si plést lenost s drahotou.
Obyčejná čerstvá zelenina, kousek masa a nějaká bylinka zazpívá často lépe a levněji, než hotová konzerva nebo polotovar. Díky své lenosti pro sebe opravdu něco udělat, se raději většinou vykupujeme zázraky, které „hubnou“ za nás, nebo nám jiným zázrakem v podobě prášku, kašičky, tyčinky nebo koktejlu zajistí zdraví, dlouhověkost, krásu a svaly.
Když o těchto zhovadilostech čtu na internetu, většinou řvu smíchy. Věřte mi, že zkusit po krůčkách změnit alespoň částečně životní styl není drahé a koneckonců ani tak životně náročné. A jde to i bez „zdravíčkových“ doplňků stravy, kterých je internet plný.
