Nejznámější je u nás kořenová zelenina
„Je výborným zdrojem vlákniny a celé řady antioxidačních látek,“ říká dietoložka Karolína Hlavatá.
Díky kořenům získávají rostliny živiny a vitalitu. Obdobný účinek mají i na člověka. Napájejí ho fyzickou i duševní energií, zahřívají jeho tělo. Dodávají mu stabilitu i ukotvení. Kořeny rozhodně patří do zdravého jídelníčku.
„Je výborným zdrojem vlákniny a celé řady antioxidačních látek,“ říká dietoložka Karolína Hlavatá.
Jiné kořeny, které hojně užívali naši předkové, jsme upozadili. Mnohé z nich v poslední době zažívají svou renesanci, třeba černý kořen, pampeliška, čekanka. Kořeny jsou plné minerálních látek a vitamínů důležitých pro naše zdraví. Podle tradiční čínské medicíny jsou nejen životabudiči, ale i zdrojem energie moudra.
„Spíše se řadí mezi léčivky. Jejich širší použití může hatit to, že většinou mají hořkou chuť,“ uvádí Karolína Hlavatá.
Kořen smetánky čistí krev, díky hořčinám podporuje trávení. Posiluje ledviny, má regenerační účinek na játra, žlučník a slinivku. Snižuje krevní tlak, hladinu cukru v krvi, je dobrou prevencí kardiovaskulárních chorob a prospívá srdci.
„Obsahuje také inulin, což je rozpustná vláknina, která napomáhá snižování cholesterolu a je přínosná pro diabetiky,“ dodává dietoložaka.
Z kořene pampelišky si můžeme vařit čaj, užívat ho jako sirup či tinkturu.
Na první pohled nevypadá vábně. Ještě před čtyřiceti lety byl ale oblíbenou a lahodnou přísadou zimních salátů. Nezaslouženě upadl téměř do zapomnění.
Do Evropy se začal šířit ze Španělska v 17. století. O jeho síle ledacos napovídá i to, že se mu říká také hadí mord španělský a v minulosti byl využíván jako léčivá bylina proti hadímu uštknutí a proti moru.
Při dobré úpravě je lahodný. Má ořechové aroma a konzistencí připomíná mrkev nebo pastinák.
V kuchyni bohaté uplatnění. Může být součástí krémových polévek, salátů. Hodí se jako příloha k masu, do omáčky na těstoviny i do rizota. Lze ho přidat do vaječné omelety nebo podobně jako chřest povařit v osolené vodě s citronem a servírovat s opraženou strouhankou a máslem.
Při pohledu na modrý kvítek u cesty, si málokdo dnes uvědomí, jak chutný má čekanka kořen. Již naši předkové ho sušili, případně míchali s jinými kávovinami, a zalitý vařící vodou pili jako cikorku. Čekanka pomáhá při poruchách trávení a střevních potížích a je rovněž zdrojem inulinu.
Křen, obsahuje kromě jiného vitamín C, silice, flavonoidy a patří mezi kořeny, které si svůj post ve zdravé výživě udržují po staletí. Ne nadarmo se mu říká "český ženšen".
Má silné antibiotické a desinfekční účinky. Pomáhá při zánětech dýchacích i močových cest. Při kašli ulevuje od zahlenění. Pozitivně ovlivňuje metabolismus. Má močopudný účinek. Léčivé účinky má také při vnějším užití.
Jídelníček zpestří jako příloha k masu nastrouhaný či ještě promíchaný s jablky. Oblíbený je rovněž s kysaným zelím jako salát a podobně. Chutná je i křenová omáčka.
Anděliku používali jako léčivou rostlinu lidé už ve středověku. Má silně nahořklou chuť. To už samo o sobě napovídá, že pomáhá zejména při trávicích potížích, nechutenství, žaludeční neuróze.
Doma si kořen můžeme naložit do portského vína nebo vodky a pak nápoj po menších dávkách užívat. Účinkuje také při nachlazení, jelikož podporuje uvolnění a odstranění hlenu z dýchacích cest. Jako odvar příznivě ovlivňuje nervovou soustavu. Při zánětu ústní dutiny je odvar vhodný jako kloktadlo.
Hořců je mnoho a většinou se pěstují jako okrasné rostliny. Hořec žlutý je však také léčivkou. Nejčastěji se používá do žaludečních bylinných likérů společně s pampeliškou. Obsahuje totiž hořčiny podporující trávení.
K známějším kořenům, které se hojně využívají i u nás, patří zázvor. Je považován za všelék už asi 3000 let, kdy byl oblíbený na Dálném východě.
Je zdrojem vitamínů A, B1, B2, B6, C, E, draslíku, hořčíku, sodíku, fosforu, vápníku, železa.
Svou jemně citrónovou vůní je skvělý jako čaj, a to zejména v zimním období, kdy nejen prohřívá, ale zároveň posiluje obranyschopnost organismu.