Patří čokoláda do zdravého jídelníčku? Je v ní aspoň zrnko zdravého, nebo je to jen lákadlo pro mlsný jazýček. A pokud ano, jak často si ji s klidným svědomím dopřávat? Čokoláda je pamlsek a často se po její konzumaci objevují výčitky svědomí, že došlo k prohřešku proti zdravé a dietní výživě.
Podle obsahu kakaové sušiny rozeznáváme čokoládu hořkou, mléčnou a bílou. Někdy se můžeme setkat u mléčné čokolády s označením „family mléčná čokoláda“, která dle legislativy musí obsahovat minimálně 20 % kakaové sušiny.
Kvalitní čokoláda obsahuje pouze kakaovou hmotu, kakaové máslo a cukr, sójový lecitin jako emulgátor, vanilkové aroma, u mléčné čokolády ještě sušené mléko.
Především si všímáme označení čokoláda – hořká, mléčná (u náhražek označení čokoláda nenajdeme, jen název např. kakaová pochoutka nebo mléčná pochoutka, kakaová poleva, nečokoládová cukrovinka) plus údaj o podílu kakaové sušiny – v případě hořké čokolády to je minimálně 35 %, u mléčné 25 %, u bílé čokolády to je minimálně 20 %.
Hlavním přínosem pro zdraví jsou v kakaové hmotě obsažené polyfenolové látky s antioxidačním účinkem a také theobromin, který vykazuje mírně povzbuzující účinek. Složky obsažené v čokoládě zmírňují úzkosti, dobře působí na zdraví cév a mají i protisrážlivé účinky. V čokoládě najdeme také řadu minerálních látek, jistě stojí za zmínku obsah hořčíku, železa, manganu, mědi a draslíku. Platí tedy, že čím vyšší podíl kakaové sušiny, tím větší obsah zdraví prospěšných látek. Ne nadarmo tedy patří hořká čokoláda mezi superpotraviny.
Jak již bylo zmíněno, čím vyšší obsah kakaové sušiny, tím vyšší obsah zdraví prospěšných látek. Aby mohl být výrobek označen jako hořká čokoláda, musí obsahovat minimálně 35 % kakaové sušiny, v případě mléčné čokolády minimálně 25 %. Za ideál se považují čokolády s velmi vysokým obsahem kakaové sušiny, např. až 90 %, ovšem tyto výrobky bývají zároveň málo sladké a spotřebiteli příliš nechutnají. Řešením je tedy zlatá střední cesta, tj. vybírat výrobky s 60 – 70 % kakaa.
Rozhodně bychom se měli vyhýbat náhražkám čokolády. Náhražky čokolády jsou označovány jako mléčné nebo kakaová pochoutka nebo cukrovinka, rozhodně v názvu nenajdeme čokoláda. Hlavní rozdíl mezi „pravou“ čokoládou a její náhražkou spočívá v tom, že kakaové máslo je v případě náhražek nahrazeno levnějším palmovým, kokosovým nebo palmojádrovým olejem, který se musí ztužovat.
Ano, rozdíl poznáte hned. Náhražky jsou matné, jakoby mazlavé, rozhodně se na jazyku příjemně nerozpouští jako v případě čokolády, hmota také rychleji měkne, při lomu nemá ostré hrany. V kakaových pochoutkách tedy nenajdeme žádné kakaové máslo, jen ztužené rostlinné tuky (s převahou zdravotně méně výhodných nasycených mastných kyselin) a trochu kakaového prášku pro barvu.
Bílému povlaku na čokoládě se někdy říká „šedivění“ – čokoláda ztrácí lesk a je pokryta jemnou bílou vrstvou. Může se jednat buď o tzv. cukerný výkvět, kdy na povrchu čokolády vykrystalizovaly částečky cukru, nebo o tzv. tukový výkvět, kdy se na povrch vyloučí vrstvička kakaového másla. Navzdory pečlivé regulaci celého výrobního procesu může dojít k tomuto jevu, který však neovlivňuje bezpečnost výrobku. Ostatně, tuto informaci také najdeme na obalech čokolád, kdy výrobce spotřebitele o této možnosti informuje a také sděluje, že není na závadu.
Jak poznám, že je to kvalitní čokoláda? Lze se orientovat podle ceny? Na co si dá pozor, pokud kupuji figurku, případně kolekci? Jaký je problém těchto kolekcí a figurek?
Prvním vodítkem je určitě cena – čím vyšší, tím pravděpodobnější je, že kupuji čokoládu. Při výběru čokolád bych se měla řídit nejen názvem (čokoláda versus kakaová pochoutka), přítomností, nebo naopak chyběním údajů o obsahu kakaové sušiny, ale i přehledností a čitelností uváděných údajů. Smutnou pravdou je, že pokud se jedná o náhražku, jsou údaje často nečitelné nebo neúplné.
S klidným svědomím si dospělý i dítě může dopřát štráfek (řádek) čokolády. Pokud to bude jediná sladkost za den, tak klidně denně.
