Brokolice nám má hodně co nabídnout, přesto ji řada lidí nekonzumuje. Brokolice se řadí mezi košťálovou zeleninu do čeledi brukvovitých - je jedním z kultivarů rostliny Brukev zelná (Brassica oleracea) – příbuzná je se zelím, kapustou, květákem nebo také řepkou olejkou. Brokolice se nazývá Brassica oleracea var. italica, vyšlechtili ji ve středomoří, a to už v době starověku (v období starého Říma).

Její hlavní sezonou je podzim a jaro, ale v současnosti je dobře dostupná v obchodech i v ostatních ročních obdobích.

• Při koupi vybírejme brokolici svěží zelené barvy, bez stop žluti nebo zasychání. Po zakoupení je vhodné zkonzumovat co nejdříve – abychom si delším skladováním nesnižovali obsah některých vitamínů.
• U brokolice se běžně konzumují pouze dužnaté stonky s růžicemi.

Ten, kdo trpí na nadýmání, by měl ideálně konzumovat spíše jen růžice a přidat k nim při úpravě třeba saturejku nebo kmín. Komu nevadí její lehce peprná chuť, může ji konzumovat i za syrova.

Jinak se ideálně krátce povaří v páře nebo podusí – vhodné ale je neupravovat ji tepelně příliš dlouho, abychom příliš nenarušili její konzistenci. Připravíme z ní skvělou polévku, ale můžeme ji podávat i jako zeleninu k masu či rybě nebo ji využít jako součást těstovinového salátu. Skvěle si rozumí s různými druhy sýrů a můžeme ji třeba zapéct i do quiche nebo slaného štrůdlu. Nejlépe chutná krátce po úpravě, když je ještě teplá. Zpracovat je ale možné i košťál (pokud jsme nevybrali nějaký, který již začíná dřevnatět) – je potřeba jen oloupat tužší slupku, chutná pak podobně jako mladá kedlubna. Můžeme ho buď zchroupat za syrova nebo nastrouhat či nakrájet na menší kousky a podusit.

Málo kalorií, zato řada vitamínů i minerálních látek

Brokolice je jako většina druhů zeleniny málo energeticky vydatná – když sníme 100 g porci, přijmeme pouze 153 kJ (37 kJ). Brokolice je velmi chudá na tuky, obsahuje poměrně dost rostlinných bílkovin (4,4 g na 100 g), nejvíce jsou ale zastoupeny sacharidy (6,1 g na 100 g). Z tohoto množství ale využijeme jen cca 2 g, zbytek tvoří vláknina, na kterou je brokolice poměrně bohatá.

Hojně je zastoupen betakaroten (provitamín A) a vitamín K, dále v ní najdeme také vitamín C a vitamín E, kyselinu listovou. Z minerálních látek obsahuje nejvíce draslíku, dále je zastoupen i fosfor, hořčík a vápník. Ten bohužel není tak dobře využitelný jako třeba z mléčných výrobků. Brokolice obsahuje také nezanedbatelné množství železa, které je ale hůře využitelné než železo navázané na krevní barvivo. Ke zlepšení jeho využití ale pomáhá vitamín C – ten jednak obsahuje brokolice sama, ideální je ale ještě brokolici mírně okyselit trochou šťávy z citronu nebo si k jídlu dát skleničku kvalitního stoprocentního ovocného džusu.

Sulforafan – prevence a detoxikace

Brokolice (a řada dalších rostlin z čeledi brukvovitých) navíc obsahuje speciální látku ze skupiny glukosinolátů. Ta dává brukvovitým rostlinám jejich specifickou jemně palčivou vůni i chuť. Tato látka se jmenuje sulforafan a brokolice (zejm. růžičky brokolice) jsou jejím velmi dobrým zdrojem. Sulforafan má antioxidační účinky a navíc funguje jako stimulátor enzymů, které se účastní ochrany a detoxikace organismu. Sulforafan se zkoumá i z ohledu prevence výskytu některých druhů rakoviny (např. nádory prsů či prostaty). Některé výzkumy zabývající se sulforafanem ukazují i na zlepšení krevního tlaku a snížení hladiny cholesterolu.

Brokolice také však obsahuje látky, které mohou narušovat funkci štítné žlázy (tzv. strumigeny), ty mohou škodit některým lidem, kteří se léčí se štítnou žlázou. Proto je lépe poradit se s lékařem, pokud se s tímto problémem léčíte. S ohledem na vysoký obsah vitamínu K by s její konzumací měli být opatrní i ti, kdo užívají některé léky na ředění krve.

Přesvědčili jsme Vás a dáte brokolici šanci?