Dnešní doba akcentuje výkonnost, strukturovanost a rychlost a my neustále hledáme způsoby, jak se v těchto kvalitách zdokonalovat. Náš čas je naplánovaný na minuty aktivitami, povinnostmi a úkoly, které se snažíme, co nejrychleji zvládnout. Na odpočinek, spontánnost a pomalost prostě není čas ani pomyšlení. Právě však tato kvalita pouhého bytí a nikoli dělání nám navrací klid, radost ze života, regeneruje tělo i duši a posiluje imunitní systém. Nepodceňujme proto únavu a pojďme si raději pořádně odpočinout.

• Přijměte svou únavu

První krok k odpočinku je si vůbec připustit, že jsme unavení a vyčerpaní. Nejde o žádnou poruchu systému či naší slabost, ale o přirozenou odpověď našeho organismu na zátěž jakékoli podoby. Únava je jen signálem našeho těla, že potřebuje zastavit a dočerpat sílu a energii.

• Jaký odpočinek potřebujeme

Druhým krokem k odpočinku je zjistit, o jaký typ únavy se jedná. Je totiž rozdíl, zda jsme unavení fyzicky, mentálně či emocionálně. Podle tipu únavy si pak teprve můžeme naordinovat ten správný způsob odpočinku.

Je rozdíl, zda jsme fyzicky unavení například z nedostatku kvalitního spánku, přetrénování či příliš aktivního života, nebo mentálně unavení z neustálého řešení problémů, mentální práce a myšlení. A nebo emocionálně unavení z náročných vztahů s blízkými, kolegy či klienty. Na každý tip únavy totiž potřebujeme jiný tip odpočinku. Někdy potřebujeme ticho a klid, někdy zase naopak společnost, někdy se potřebujeme jen pořádně vyspat a někdy zase naopak se projít na čerstvý vzduch. Jaký způsob odpočinku byste potřebovali právě teď?

• Dovolte si odpočinek

Poslední krok, a ten často nejdůležitější, je si odpočinek vůbec dovolit. Často zvládneme předchozím kroky. Víme, že jsme unavení, z čeho jsme unavení a co bychom potřebovali, ale nedokážeme si odpočinek dovolit. Máme přeci tolik nedodělané práce, naplánovaných událostí, ostatní nás potřebují a teď se nám únava rozhodně nehodí!

Co v této situaci nejčastěji děláme? Přebíjíme únavu sladkostmi, kofeinem či další aktivitou. Výsledkem je ještě větší vyčerpanost a podrážděnost, což se časem může začít projevovat i psychosomaticky v podobě nějaké nemoci, která nás doslova do postele dožene.

Odpočinek často odsouváme až do té doby, kdy si naše tělo samo řekne a zastaví nás. A bohužel někdy ani v nemoci si nedokážeme plně odpočinout a vědomě vypnout. Snažíme se rychle nemoci zbavit a zase honem do provozu. Tomuto přístupu se však naše tělo může začít bránit v podobě vážnějších onemocnění, depresí nebo syndromu vyhoření.

Na odpočinek máme v každém případě právo a možná i povinnost ke svému tělu a zdraví si ho dopřát. Nikdo jiný si za nás neodpočine. Důležité je, že každá minuta odpočinku v podobě, která nám dělá dobře, se počítá! A někdy opravdu stačí málo. Tak si pojďme už odpočinout.