Ledviny bývají často považovány za orgán, jehož funkcí je pouze vylučování odpadních látek metabolismu a zapomíná se na jejich mnohé další úlohy. Ledviny jsou například nepostradatelné pro tvorbu erytropoetinu (jedná se o hormon ovlivňující tvorbu červených krvinek), ovlivňují krevní tlak, stálost vnitřního prostředí, aktivují vitamin D a zasahují do celé řady metabolických procesů. Nemoci ledvin pak představují velký zásah do rovnováhy organismu, včetně nepříznivého ovlivnění nutričního stavu.
V prevenci i léčbě onemocnění ledvin sehrávají důležitou úlohu režimová opatření. Jejich zúžení na dodržování dostatečného pitného režimu nestačí, stěžejní je sledovat a popřípadě léčit vysoký krevní tlak a cukrovku, bránit opakovaným infekcím močových cest, dostatečně pít, cíleně omezovat příjem soli a nezatěžovat zbytečně ledviny nutností vylučovat toxiny a léky (příkladem je nadužívání léků proti bolesti).
Největší procento poškození ledvin představují chronická onemocnění vznikající především v souvislosti s cukrovkou a vysokým krevním tlakem. Předpokládá se, že chronickým onemocněním ledvin trpí přibližně 11 % populace. Problém bývá v tom, že ledviny dlouho o svém poškození nedávají vědět a první klinické příznaky se objevují teprve v době, kdy funkce ledvin poklesly na 35-40 % původní funkce.
Nutriční opatření jsou zaměřena jednak na vlastní nemoc a zpomalení progrese onemocnění a jednak na zabránění vzniku přidružených komplikací z klesající funkce ledvin. Pacienti s chronickým onemocněním ledvin jsou ohroženi celou řadou komplikací, které vycházejí ze snižujících se funkcí ledvin – chudokrevností, celkovou podvýživou, nedostatkem bílkovin, vysokými hladinami fosforu a draslíku atd.
Strava obecně by měla být pestrá, nedráždivá a rozdělená do několika denních dávek.
Vzhledem k žádoucímu omezení příjmu soli (zvyšování krevního tlaku, zadržování vody v těle) je třeba myslet na dochucování kořením, bylinkami, citrónovou šťávou, sušenou i čerstvou zeleninou. Koření vybírat bez přídavku soli, hotová jídla nedosolovat.
Strava při onemocnění ledvin bývá zatížena mnoha omezeními, je tedy stěžejní volit takovou úpravu a výběr potravin, které vyhovují omezením, ale zároveň pacientovi v rámci možností chutnají.
Energetický příjem má zajistit vyrovnanou energetickou bilanci. Nízký energetický příjem, např. v souvislosti s přílišným vynecháváním sacharidů nebo tuků a/nebo nedostatečný příjem plnohodnotných bílkovin může vyústit v protein-energetickou podvýživu s celkově horší prognózou onemocnění. Vzestup tělesné hmotnosti není také žádoucí, zejména s ohledem na vztah mezi nadváhou/obezitou a vysokým krevním tlakem, cukrovkou a vysokými hladinami krevních tuků a/nebo cholesterolu.
Názory na doporučený příjem bílkovin se v průběhu let mění, dříve doporučované výrazné snížení příjmu bílkovin na 0,3 g/kg tělesné hmotnosti/den je již překonané. V současné době, kdy je běžně dostupná dialýza, je tak razantní snížení příjmu bílkovin spíše rizikové. Pacienti jsou ohroženi především proteinovou malnutricí, která je negativním prognostickým ukazatelem. Příjem bílkovin se odvíjí od stupně postižení, resp. míry snížení funkce ledvin. Mírný pokles ledvinných funkcí zpravidla nevyžaduje žádné významné omezení (průměrný příjem bílkovin činí 0,8 g/kg tělesné hmotnosti/den).
Tuky mají hradit přibližně 30 % celkového energetického příjmu, s velkým důrazem na výběr vhodných druhů tuků.
V okamžiku, kdy je nutné snížit příjem bílkovin, sledovat příjem sacharidů při současně přítomném diabetu, se tuky stávají důležitým energetickým zdrojem zajišťujícím vyrovnanou energetickou bilanci.
Myšlenka, že ledviny potřebují „prolévat“ litry tekutin, je mylná. Za optimální je považován příjem tekutin do 2 l/den, samozřejmě s ohledem na teplotu prostředí, výši fyzické aktivity a aktuální zdravotní stav.
K celkovému příjmu tekutin přispívají také polévky, pití mléka, zakysaných mléčných nápojů, vysoký obsah vody má i ovoce, zelenina.
Vhodnými nápoji jsou čistá voda, čaj, v omezeném množství slabě mineralizované vody s celkovým obsahem rozpuštěných látek v rozmezí 50-500 mg/l (Excelsior, Rajec, Dobrá voda, Aquilla, Toma natura), v menší míře voda se sirupem, káva.
Mezi nevhodné nápoje patří především colové nápoje (obsahují kyselinu fosforečnou), slazené nápoje (po vysoký obsah cukru), přemíra džusů nebo zeleninových šťáv (důvodem je zejména vysoký obsah draslíku, u džusů se přidružuje i značné množství cukru; když džusy nebo zeleninové šťávy, tak 100 %, nedoslazované a ředěné v poměru 1:3 ve prospěch vody) a alkohol.
MUDr. Petr Hlavatý Ph.D.
