Způsob, jakým cukrovka negativně ovlivňuje lidské tělo a vede k rozvoji srdečně-cévních onemocnění, je poměrně složitý a nebyl ještě zcela objasněn. Cukrovka způsobuje nejen postižení větších tepen a malých cév rozvádějících okysličenou krev v těle, ale i postižení nervů, které pak nemusí dobře plnit svou funkci. Souvisejícími zdravotními komplikacemi jsou též nadváha či obezita.
Diabetologové a kardiologové pracují společně
U pacientů s cukrovkou, v porovnání s pacienty bez cukrovky, vzniká dříve tzv. ateroskleróza, kornatění tepen, při němž dochází k ukládání tukových částic, vápníku a dalších látek do cévní stěny. Rozsáhlejší poškození tepen a větší náchylnost k praskání vzniklých plátů vede k vyššímu počtu akutních infarktů a k horším výsledkům léčby těchto komplikací.
- Častější je též postižení malých tepen vedoucí typicky např. k poškození ledvin nebo narušení stažlivé funkce srdce a následnému vyššímu riziku vzniku srdečního selhání.
I na první pohled nesouvisející poškození nervů může vést k nebezpečným situacím, kdy pacient–diabetik nemusí cítit varovnou bolest při infarktu a akutní lékařská pomoc pak přichází později.
„Desítky let se předpokládalo, že léky ‚diabetologické‘, které snižují hladinu krevního cukru, nám zároveň ovlivní průběh a sníží výskyt srdečně-cévních onemocnění. Proto i cílem drtivé většiny výzkumných studií po desítky let bylo převážně snížení cukru v krvi, ne výskyt srdečně cévních onemocnění,“ vysvětluje doc. MUDr. Josef Kořínek, Ph.D. z VFN v Praze.
Postupem doby byl tento přístup přehodnocen a začal být vyžadován i důkaz o prospěšnosti léčby ve vztahu k srdečně-cévnímu riziku.
„Díky nejnovějším klinickým studiím máme za poslední 4 roky důkazy, že některé moderní léky na cukrovku mají výrazný potenciál ve snížení srdečně-cévních příhod. Patří k nim zejména léky založené na působení GLP-1, které nejen že snižují hladinu krevního cukru, ale vedou také k velmi významné redukci výskytu srdečně-cévních komplikací. Navíc jsou schopny redukce váhy, což je zvláště výhodné u obézních pacientů,“ pokračuje doc. Kořínek.
46 % diabetiků zemřelo v loňském roce na srdečně-cévní onemocnění
Počet diabetiků v České republice setrvale stoupá a dosahuje 9 % celkové populace, u dalších 2–3 % populace je již diabetes přítomen, ale zůstává nediagnostikován. V číslech z roku 2018 to znamená, že počet léčených diabetiků poprvé překročil milion (1 018 283), což představuje za uplynulých deset let nárůst o třetinu.
„Nejvíce diabetiků bylo přitom léčeno ve Středočeském a Moravskoslezském kraji, které následovaly Jihomoravský kraj a Praha,“ upřesňuje diabetolog prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc. z pražského IKEM.
U 46 % diabetiků zemřelých v roce 2018 byla přitom důvodem srdečně-cévní onemocnění. Nejčastěji zapisovali tuto příčinu úmrtí lékaři v Plzeňské kraji (55 % zemřelých diabetiků) a dále pak v krajích Olomouckém, Moravskoslezském a Ústeckém.
Moderní léčba chrání srdce hned 3x
Léky založené na působení GLP-1 kromě velmi účinného zlepšení kompenzace cukrovky také významně snižují hmotnost a byla u nich prokázána protektivita, tedy snížení rizika srdečně-cévních onemocnění. I proto dvě nejvýznamnější odborné společnosti zabývající se diabetem, Evropská asociace pro studium diabetu (EASD) a Americká diabetologická asociace (ADA), navrhly, aby léky založené na působení GLP-1 byly u diabetu 2. typu injekčními léky první volby. Tyto léky jsou podávány injekčně jednou nebo dvakrát denně, některé jenom 1x týdně.
Názor odborných společností potvrzuje i zkušenost českých odborníků: „Z pohledu komplexního ovlivnění nejen kompenzace diabetu, ale také poklesu hmotnosti, krevního tlaku a hladiny cholesterolu v kombinaci se snížením rizika kardiovaskulárních komplikací by bylo časné nasazení léčby založené na účincích GLP-1 velmi vhodné. Brání mu ovšem některá omezení ze strany pojišťoven, která předpis této léčby u řady pacientů omezují, případně ji vůbec neumožňují,“ říká prof. Haluzík.
Pacienti si tak musí hradit léčbu sami a čekat na případné proplacení doplatku, pokud překročí ochranný limit na léky.
„Dřívější používání této léčby by u řady pacientů přitom mohlo předejít rozvoji dlouhodobých komplikací, a tak v konečném důsledku ušetřit značné prostředky, které je na léčbu komplikací pak nutné vynakládat,“ uzavírá prof. Haluzík.