Tělesné tekutiny tvoří v našem organismu vnitřní prostředí, ve kterém slouží voda jako transportní médium i jako rozpouštědlo různých látek. Dále má důležitou roli i v termoregulaci a udržování stálosti vnitřního prostředí nutného pro zajištění základních životních funkcí a činností orgánů - ve vnitřním prostředí totiž probíhají metabolické pochody.
Voda přítomná v potravinách ovlivňuje jejich vlastnosti - texturu, chuť i odolnost vůči mikroorganismům. Množství vody v potravinách lze ovlivnit různými procesy – poklesu docílíme sušením, pečením, zvýšení naopak bobtnáním, vařením či vlhnutím.
Rovnováha příjmu a výdeje je nutná
- Organismus vodu ztrácí prostřednictvím odpařování z povrchu, pocením, tvorbou a vylučováním moči a stolice a také dýcháním.
Vodu přijímáme v potravinách a v nápojích, malé množství se tvoří v našem těle zpracováním hlavních živin (cca 300-400 ml za den). Voda by měla být základem našeho pitného režimu, na což upozorňuje i potravinová pyramida Fóra zdravé výživy (z roku 2013).
Podle doporučení odborníků by měl být příjem a výdej tekutin vyrovnaný - dospělým se doporučuje přijmout alespoň 2 litry tekutin denně (lépe 2,5 l tekutin, či více v případě horkých dní nebo horečky). Zároveň je ale potřebné příjem tekutin rozložit do celého dne a také nečekat až na pocit žízně – a to nejen u nemocných osob, malých dětí nebo seniorů, ale i u zdravých dospělých. Tím docílíme toho, že se nebude příliš zahušťovat moč, což by u některých osob s dispozicí mohlo vést ke vzniku kamenů.
Není voda jako voda
- Voda kohoutková či balená, minerální, pramenitá, kojenecká...
Aby byla voda hodnocena jako pitná, musí vyhovět různým zdravotním i technickým požadavkům, které specifikuje platná legislativa - voda musí být zdravotně nezávadná (bezpečná i s ohledem na trvalou konzumaci, nesmí obsahovat mikroorganismy či toxické látky, jejichž přítomnost by mohla vést k vyvolání onemocnění), musí mít vhodné složení /zastoupení minerálních látek a stopových prvků, tvrdost vody/, mít odpovídající průzračnost, osvěžující chuť, být bez zápachu a navíc vyhovět i technickým normám vodáren.
Přírodní pramenitá voda byla dříve označována jako voda stolní, také podobně jako minerální vody pochází z podzemního zdroje. Legislativa u tohoto typu vod připouští více úprav fyzikálními a chemickými procesy, stanovuje maximální množství obsažených minerálů. Tento typ vody je možné konzumovat častěji - právě s ohledem na nižší mineralizaci.
Kojenecká voda pochází také z podzemního chráněného zdroje a musí vyhovět velmi přísným kritériím. Lze ji upravovat pouze UV zářením, je jen slabě mineralizovaná a má přísnější limit na obsah dusičnanů a dusitanů, které jsou ve větším množství nebezpečné pro novorozence a kojence.
Legislativa
Kvalita pitné vody ve veřejném zásobování (tzv. kohoutková voda) je pravidelně kontrolovaná - odebírají se vzorky jak ze zdroje, tak i u odběratelů - a musí vyhovět řadě kritérií (opět stanovených legislativou).
Podobně legislativa ošetřuje i požadavky kladené na balenou vodu a její úpravy. Balené vody je však více druhů - přírodní minerální vody, přírodní pramenité vody, kojenecké vody - každý druh má své specifické vlastnosti. Minerální vody pochází z podzemních zdrojů, rozdělují se dle obsahu rozpuštěných minerálů (s velmi nízkým/ s nízkým obsahem minerálních látek/ bohaté na minerální látky).
- Odborníci doporučují vybírat spíše minerální vody s nízkým nebo velmi nízkým obsahem minerálních látek, nekonzumovat je jako jediný zdroj tekutin a případně druhy střídat.
Mgr. Jitka Laštovičková.jpg "Voda - základ života ze Shutterstock.com")
