Při hubnutí jsme na sebe často velmi tvrdí z mnoha důvodů. Dáváme si nereálné cíle v nevhodnou dobu a navíc usilujeme o dramatickou změnu, která se většinou nepodaří. Máme pak trvalý pocit neúspěchu. Točíme se v „jojo kruhu“ a prohubneme život. Jak z takového kola vystoupit?
Existuje mnoho důvodů. Prvním je to, že se rozhodneme, že budeme hubnout, přestože k tomu nejsme ještě motivačně připraveni. Důvodem může být nový rok, tlak okolí, nebo jarní stránky ženských časopisů, které zaplavují hubnoucí národ stovkami článků s titulky typu: Zhubněte s námi lehce snadno a bez práce, za týden do plavek apod.
Dalším důvodem je, že zvolíme velkou razantní změnu. Člověk pak často jí podle programu, který mu stanovil někdo jiný, a to je zásadní chyba. Něco takového se dá vydržet jen chvíli, pak se každý stejně vrátí ke starým zvyklostem a váha zase stoupne.
Právě záplava prapodivných diet se podílí na nárůstu obezity a na zhoršování kvality života hubnoucích, kteří jsou pak dlouhodobě v nepohodě. Trápí se tím, že v dietách chybí potraviny, které milují a soukají do sebe potraviny, které nemusí. To vzbudí negativní emoce a dietu zákonitě poruší a přejí se.
Řada lidí propadne panice, dostavují se výčitky (odborně se jim říká automatické negativní myšlenky) typu: „Když jsem si dala dort, tak už to nemá cenu…“ Následuje přejídání. Ve skutečnosti ale jednorázové přejedení nic neznamená, mnohem škodlivější je spíš deprese, která po něm může následovat.
Navíc pak za neúspěch sami sebe kritizujeme. Někteří z nás jsou přesvědčeni, že sebekritika motivuje ke sebezlepšení a že sebechvála je negativní. Paradoxně ale výzkumy ukazují, že je tomu přesně naopak, a že máme větší šanci dosáhnout pozitivní změny v životě, pokud se namísto sebekritiky sami povzbuzujeme. Pro udržení změny je důležité, aby byla spojena s pozitivními emocemi.
Jak tedy docílit toho, aby změna byla co možná nejpříjemnější a abychom byli i při hubnutí v pohodě?
Začněte hubnout, pokud jste k tomu opravdu motivovaní.
Nesnažte se změnit všechny své nevhodné návyky najednou, ale měňte je postupně – pracujte metodou dílčích cílů. Dílčí úspěchy při změně chování vás potom motivují k dalším změnám a k vytváření nových návyků. Čím menší změnu uděláte, tím bude trvalejší. A to je hlavní kritérium úspěchu, nejen dosáhnout změny v životním stylu, ale také ji udržet.
Člověk často nejedná svobodně a ani si to neuvědomuje. Podléhá tlaku vnějšího prostředí – jí to, na co je reklama a navíc v množství, které mu nutí někdo jiný. V kině jí bezmyšlenkovitě popcorn, aby poté podlehl nabídkám fasfoodů, protože po 2 hodinách vzhledem k vysokému glykemickému indexu popcornu má hlad. Jedná pomocí tzv. autopilota, kdy má napodmiňované často nevhodné návyky, stresy řeší jídlem či si jídlem umocňuje pohodu u televize. Naučte se být sami sobě pánem, nebuďte otrokem toxického prostředí.
Pro dosažení cíle musíte obětovat trochu ze svého pohodlí - nebude to však boj, ale dobrodužná tvořivá cesta, kdy si budete hledat pohyb, který vás baví, a budete se učit si tvořivě sestavit jídelníček, který vám chutná. Najděte si pomoc a podporu, ať už pomoci odborníka, přátel nebo internetového programu či mobilní aplikace.
Každý je nějak vnitřně naladěn a od toho se odvíjí jeho spokojenost v životě. Někdo vidí sklenici poloplnou a jiný poloprázdnou. Pracujte na tom, aby vaše vidění světa bylo co nejvíce pozitivní. Můžeme si nastavit svou psychiku tak, že každá „chyba“, každý „nezdar“ vás vnitřně posílí. Pokud se však chcete změnit, je důležitější než dosažení cíle, radost z cesty k němu. Život by nás měl bavit.
Každý z nás má 24 hodiny na den, a tak užívejte každé minuty života. Pokud to vztáhneme na redukci váhy, neprohubněte život. Vytvářejte si tvořivě nový jídelníček a zkuste přijít na chuť nejrůznějším druhům pohybu. Svět nezměníte, ale snažte se pracovat na tom, abyste v každé životní etapě vzhledem k svému věku, zdraví a dalším okolnostem užívali života na maximum. A pamatujte - čím více radosti rozdáte, tím více jí budete mít.
PhDr. Iva Málková
