Nízká úroveň zdravotní gramotnosti v České republice je krajně nežádoucí. Jde o problém, který postihuje více než polovinu populace. Uvádí se, že zvýšení zdravotní gramotnosti může snížit náklady na zdravotní péči až o 5 %.

Zdravotní gramotnost se skládá ze čtyř částí:

1. V prní řadě je to dostupnost informací.
2. Dále je potřeba informacím porozumět.
3. Kriticky je vyhodnotit, protože jsme obklopováni i informacemi nepravdivými.
4. A pak, a to je nejdůležitější, správné informace zařadit do svého života.

Součástí zdravotní gramotnosti je i nutriční gramotnost. Ve všech fázích je důležitý psychologický přístup, zejména však v poslední fázi, kdy jde o uvedení teorie do praxe.

Prevence nadváhy a obezity

Obezita představuje v naší zemi problémy jednak s ohledem na závažné negativní důsledky obezity na zdraví , jednak s ohledem na velké množství lidí, které postihuje. A jako u většiny nemocí bylo by výhodnější nemoci předcházet, než ji léčit.

Prevence obezity začíná nejpozději u matky. Zejména tam, kde se dítě rodí do rodiny, kde je ve vztahu k obezitě nějaká genetická dispozice.

Obézní rodiče přispívají ke vzniku a udržení obezity svých dětí jak genetickou – dědičnou výbavou, tak svým celkovým životním způsobem – svými nevhodnými jídelními a pohybovými návyky. Jsou pro své dítě nevhodným modelem a jejich životní styl se pak přenáší z generace na generaci.

Obézní rodič - obézní dítě

Obézní rodiče jsou rizikovým faktorem pro vznik obezity dítěte. Měli by být předtím, než se jim dítě narodí,  seznamováni:

1. Se zásadami správných stravovacích a pohybových návyků - co jíst a kolik se hýbat.
2. S psychologickým přístupem k jídlu: proč jedí a jak jedí a jak se přimět k optimálnímu pohybu.

Pokud změny nepovedou k zvýšení kvality života rodičů, optimálně prarodičů, nebudou dítěti dobrým modelem při vytváření správných návyků.

• Z praxe vyplývá, že u mladších dětí začíná prevence obezity nastolením správného životního stylu celé rodiny.

Znalosti nestačí

Bylo prokázáno, že pouze teoretické znalosti o obezitě nestačí. Znalosti o výživě nejsou v přímém vztahu ke schopnosti kontrolovat vlastní hmotnost, často nemají na výběr potravy vliv.

Navíc dnes v oblasti nutriční gramotnosti působí často laici, kteří působí na emoce lidí. Pod vidinou snadných úspěchů je motivují k dodržování různých nutričně nevyvážených diet, které mohou ohrozit jejich dušení i tělesné zdraví. Lidé pak kriticky nevyhodnotí získané informace. Stravují se nesmyslně bez ohledu na potřeby svého těla dle chybně nastavených pravidel podle obchodníka s hubnutím a jsou špatným modelem i pro děti.

Pro úspěšné uvedení správné teorie do praxe je třeba využít psychologický přístup – kognitivně behaviorální terapii a všímavost:

• Lidé trénují, aby jedli, když si to žádá tělo a nepodléhali jiným spouštěčům.
• Učí se, aby oni rozhodovali o příjmu potravy a nebyli otrokem tzv. toxického prostředí, které je provokuje k nadměrnému příjmu potravy s nevhodným složením.
• Zabývají se psychologií toho proč a jak jedí.

Prevence poruch příjmu 

Dobré fungování rodiny se zdravým přístupem k jídlu, je i prevencí vzniku poruch příjmu potravy u dětí. Dnes je velmi tenká hranice mezi tím, co je ještě přirozená péče o jídlo a novými poruchami jako je ortorexie apod.

Často totiž problém s jídlem není vůbec o samotném jídle. Psychologická prevence by se tedy měla zaměřit na zvyšování nutriční gramotnosti jak ve smyslu zbytečného „dietování“, tak na správný přístup při vytváření žádoucích a odstraňováni nežádoucích návyků.