Nordic walking vznikl ve Finsku v 60. letech minulého století. Původně byl vyvinut tamními lyžaři jako letní tréninková metoda pro udržení kondice a síly. Postupně se rozšířil jako cvičební aktivita pro veřejnost a získal popularitu po celém světě díky svým zdravotním a fitness benefitům.
Nordic walking: Krok za krokem ke zdravějšímu životnímu stylu
Nezáleží na věku, hmotnosti či kondici. Chůzi s holemi neboli nordic walking zvládne opravdu každý. Ve srovnání s klasickou chůzí umožňuje téměř o 20 % vyšší energetický výdej a zapojení až 90 % svalů celého těla. Navíc šetří bederní páteř a kolenní klouby. Jaké jsou další benefity severské chůze a jak správně vybrat hole?
Jedná se o typ chůze, který využívá speciální hole podobné těm lyžařským. Zapojuje více svalů než klasická chůze, posiluje horní končetiny, ramena a záda. Díky rovnoměrnému rozložení zátěže pomáhá ulevovat od bolestí kloubů a zlepšuje stabilitu. Je vhodný pro všechny věkové kategorie a nevyžaduje složité vybavení – stačí pár speciálních holí a pohodlná obuv. Právě proto se nordic walking těší velké popularitě u široké veřejnosti.
„Nordic walking je ve své podstatě obyčejná chůze, která je člověku přirozená a prospívá celému pohybovému aparátu i funkcím vnitřních orgánů. Nemusejí se ho bát ani lidé s určitým zdravotním omezením, spíš naopak, nabízí pro ně jednoduchou variantu, jak své svaly, kosti a klouby udržovat aktivní. Jako každá aerobní aktivita i nordic walking zlepšuje srdeční činnost, pomáhá regulovat krevní tlak a vyžaduje intenzivnější dýchání. Je proto ideální sportovní aktivitou například pro kardiaky a působí kladně proti nemocem dýchací soustavy jako astma bronchiale nebo chronická bronchitida,“ uvedla hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková.
Posílí horní končetiny a uleví od bolestí kloubů
Oproti běžné chůzi nordic walking víc trénuje svaly na rukou, ramenní svaly a záda. Stabilizuje opěrnou soustavu a díky rozložení zátěže na celou kosterní soustavu ulevuje od bolestí nosných kloubů.
„Základem správné techniky je schopnost udržení vzpřímeného postavení, tzv. postury, ze které pohyb vychází. Pro větší zapojení horních končetin je nutné mít dostatečně napřímenou hrudní páteř, která umožní rotaci horního trupu a tím i lepší souhyb paží. Dosáhnout napřímené a ohebné páteře je jedním z hlavních cílů terapie například u osteoporózy,“ potvrdila fyzioterapeutka.
Na svižnou procházku s holemi lze vyrazit téměř kamkoli. Podle fyzioterapeutky je pro naše nohy prospěšnější měkký povrch. Na druhou stranu ale terénní nerovnosti zvyšují riziko pádu a úrazu a proto je (především pro starší ročníky, které už mívají horší stabilitu) bezpečnější asfalt, i když je tvrdý.
Při pěší turistice hole oceníte hlavně v náročném terénu, kdy slouží jako opora k udržení rovnováhy, a také při každém sestupu, kdy trpí zejména kolenní klouby a díky holím je část zátěže přenesena na horní končetiny.
- Tip: Pravidelným chozením 3× týdně nejen zvýšíte svou kondici, kapacitu plic i srdce, získáte pružnější svaly a pohyblivější klouby, ale také větší poměr svalů oproti tukům v těle. Navíc pohybem v přírodě potěšíte i svou duši, uvolníte tělesné i psychické napětí a zlepšíte si náladu.
Na materiálu a délce holí záleží
Při nákupu holí na nordic walking je zásadní jejich délka a materiál. Pro začátečníky nebo nahodilé turisty je dostačující levnější varianta z hliníku, bývá ale oproti kvalitnějším holím těžší, křehčí a rázy z dopadu hole na zem přenáší do ruky. Trvalejším materiálem je sklolaminát. Nejlepší hole, vhodné i pro běhání, jsou pak z karbonového materiálu, který nejlépe tlumí nárazy, je nejpevnější a nejlehčí.
Správnou délku hole si lze orientačně spočítat následovně: výška těla minus cca 55 cm. To znamená, že např. člověk s výškou 170 cm by měl mít hole o délce 115 cm. Ještě přesnější výpočet je podle Ivy Bílkové výška těla krát koeficient 0,68. Tedy člověk s výškou 190 cm x 0,68 = 129,6 cm by měl mít hole dlouhé 130 cm.
Jak mají vypadat správné hole a technika chůze?
Často také dochází k záměně holí na nordic walking za ty na hiking nebo treking. Speciální hole pro nordic walking mají madla opatřená popruhem podobným rukavici a na konci hole je měkké zakončení, takzvaná botička, nebo kovový hrot. Takováto fixace i při pohybu hole při chůzi umožňuje neustálý blízký kontakt dlaně a hole. Hiking a treking naopak používají hole velmi podobné lyžařským či běžkařským a ukotvení dlaně s holí není tak pevné.
„Správná technika nordic walking vypadá tak, že hole při chůzi umísťujeme mírně za tělo pro ideální odraz. A následně hole pouštíme. Zvyšujeme tak výkon i dynamiku pohybu. V tom je další rozdíl oproti trekovým holím, které se naopak umísťují spíše před tělo pro zvýšení stability, průzkum terénu a zmírnění nárazů,“ doplňuje fyzioterapeutka.