Protože naše země přístup k moři nemá, musíme se spoléhat v případě mořských ryb na jejich dovoz. Ideální jsou ryby chlazené, anebo zmražené přímo na moři. Některé ryby jsou lovené, některé pochází z farmového chovu. Gastro experti mimo jiné i zmiňují, že je dobré si hlídat i to, kdy chlazená ryba byla ulovena – abyste si mohli být jisti, že je opravdu čerstvá.

Druhy mořských ryb se liší obsahem tuku, a tedy i množstvím omega 3 nenasycených mastných kyselin.

• Ryby doporučují odborníci konzumovat 2x týdně (anebo i častěji, máme-li tu možnost).

Rybí tuk

Rybí tuk v sobě skrývá také vitamín D a vitamín A – velmi důležité je pro nás právě ono „Déčko“, zejména v období od října do března, kdy je méně slunečního svitu. Vitamin A zvládneme dobře poshánět i z jiných zdrojů. Ryby nám přináší také vitamin B12 a jód.

• Vitamín B12 je důležitý pro krvetvorbu, jód potřebujeme pro tvorbu hormonů štítné žlázy a ne vždy ho přijímáme dostatek – další důvod, proč bychom si mořské ryby měli dopřávat pravidelně.

Obsah jódu se ale může lišit podle druhu ryby i jejího výskytu. Čerstvé ryby jej obsahují více než ryby mražené.

Na výběr je spousta druhů

• Mezi nejznámější mořské ryby patří treska.

Tato rybka ale příliš tuku ve svém mase neobsahuje. Nejvíce tuku najdeme v jejích játrech, která se prodávají samostatně konzervovaná. Pro toho, kdo nemá rád tučnější ryby, může být zajímavou variantou pro rychlý oběd či večeři.

• Velmi populárním druhem je pak losos.

Jeho chutné maso, které můžeme poměrně jednoduše vykostit, je rychlé na úpravu.

Divoce žijící lososi mají více pohybu, obsahují tedy méně tuku než ti z farmového chovu.

Množství kyseliny eikosapentaenové (EPA) je srovnatelné, množství kyseliny dokosahexaenové je vyšší u lososa z volného rybolovu.

Také obsah bílkovin je u lososa z volné přírody vyšší. Spolu s těmito pozitivy může ve srovnání s lososem z kontrolovaného farmového chovu obsahovat vyšší hladiny těžkých kovů nebo znečišťujících organických látek (stále ale musí splnit všechny legislativní limity, aby jej bylo možné prodávat).

Losos z volného rybolovu je dražší než losos z farmového chovu a není tak jednoduše dostupný chlazený (často bývá pouze mražený). Růžová až červená barva masa s bílými proužky je způsobena karotenovými barvivy – losos v přírodě konzumuje korýše.

• Máte rádi tuňáka ve vlastní šťávě?

Skvěle se hodí do salátu nebo na pomazánky, dobře zasytí, ale omega 3 mastné kyseliny ve velkém množství v něm nehledejte. Tuňák má nejvíce tuku pod kůží a kolem ploutví – a tento tuk se do konzerv nedostane.

• Makrela patří mezi dravé ryby a má vysoký obsah tuku.

Nejvyšší množství tuku obsahuje v období podzimu. Bohužel ji řada lidí konzumuje často uzenou – chlazená a pak pečená nebo grilovaná je ještě lepší.

• Sardinky také patří mezi hodně tučné druhy.

Konzumujeme je obvykle celé (vykuchané, nebo zbavené hlavy) díky tomu, že jejich malé a drobné kosti jsou poměrně měkké. Rybičková pomazánka je v kombinaci s celozrnným chlebem a zeleninou skvělou a zdravou večeří.

Skvěle chutnají také grilované – jsou hotové za pár minut.

• Bohatí na tuk jsou i sledi (herynci)

Nejvyšší množství tuku mívají v období března až dubna – „vyrábí“ se z nich slanečci anebo matjesy či zavináče.

• Mořský úhoř

Vypadá podobně jako úhoř žijící v řekách. Má maso s vysokým obsahem tuku, měkké – ale i s velkým množstvím kostiček. Seženeme jej filetovaného (ideální je na gril nebo pečený) anebo uzeného.

• Pražma královská (doráda) žije ve středomoří.

Tento druh se i chová. Obsah tuku není příliš vysoký, nemá příliš kostí, ale její maso je křehké a lehce se při tepelné úpravě rozpadá. Je ideální pro rychlou tepelnou úpravu ve formě filetu.

• Mořský vlk patří mezi méně tučné ryby.

A hodí se hlavně na gril (podobně je tomu i u mořského ďasa – který navíc nemá příliš kostí, s výjimkou páteře).

• Halibut nebo mořský jazyk patří mezi platýsovité ryby.

Podávají se obvykle nejen vykuchané, ale i zbavené kůže a mají pevné maso. Hodí se velmi dobře pro krátkou a rychlou úpravu na pánvi.

Těžké kovy - jak je to doopravdy

Všechny ryby, které přichází na trh v rámci Evropské unie musí splňovat limit pro rtuť.

• V nedávné době proběhl v České republice monitoring a bylo zjištěno, že všechny kontrolované vzorky zcela splňují tyto limity.

Vyšší riziko výskytu těžkých kovů (a zejména rtuti) se týká hlavně dlouho žijících anebo dravých ryb – tedy makrely, žraloka, mečouna či tuňáka. Nejvíce riziková je rtuť pro těhotné a kojící ženy, i pro ně jsou však omega 3 mastné kyseliny velmi důležité. Proto odborníci doporučují ryb se nebát, zařazovat spíše mořské ryby, které nežijí tak dlouho (např. sardinky, losos). Dále také mořské plody, které nejsou z hlediska výskytu rtuti tak rizikové.