Psychoterapeutické přístupy

Psychoterapie dnes není jednotnou vědou, která by měla jednu teorii. Souběžně existuje mnoho rozdílných psychoterapeutických směrů, které mohou dojít odlišnou filozofií a odlišnými metodami ke stejnému cíli. V případě, kdy je třeba změnit nevhodné návyky, což se týká obezity, patří k nejefektivnějším terapiím kognitivně-behaviorální psychoterapie. V poslední době mluvíme o tzv. třetí vlně KBT (kognitivně-behaviorální terapie), jako je například mindfulness (všímavost) či ACT (acceptance and commitment therapy – terapie přijetí a závazku).

Cíl klienta a terapeuta

Pokud se lidé rozhodnou zhubnout, jejich hlavním cílem bývá, aby ručička na váze ukazovala menší číslo. To je přání klienta. A jaké je přání terapeuta?

• aby klient změnil stravovací a pohybové návyky,
• aby se mu zvýšila kvalita života,
• aby dosáhl naplnění svých životních hodnot

Váhový úbytek je pak už jen vedlejším produktem, důsledkem této změny životního stylu.

Prožívání přítomnosti

ACT stejně jako mindfulness vede lidi k uvědomování si přítomného okamžiku bez hodnocení, souzení sama sebe a bez snahy o změnu. Soustředěním se na přítomnost nenechají hubnoucí prostor pro rozvíjení dalších negativních emocí a myšlenek, které často vedou k řešení nepříjemného stavu sladkostmi.

Psychologická flexibilita

ACT – terapie přijetí a závazku je efektivní zejména při udržení změny, tedy stravovacích a pohybových návyků, a tudíž i udržení hmotnostních úbytků. Mluví se o tzv. psychologické flexibilitě – to znamená, že terapie učí hubnoucí vyrovnávat se s nesnázemi a z toho pramenícími nechtěnými myšlenkami a emocemi, které k životu patří. Přitom se bere v úvahu celý kontext, ve kterém se změna chování odehrává, a opravdové hodnoty člověka.

Naplnění životních hodnot

Hubnoucí se učí rozlišovat cíl (zhubnu), od naplnění životní hodnoty (budu zdravý). Směřování k této hodnotě může pomoci plnění nejrůznějších cílů – když se mi málo daří měnit jídelníček, mohu se více realizovat v pohybové aktivitě apod.

• Je důležité zjistit, co je pro hubnoucího podstatnou životní hodnotou (být zdravý, žít déle v hodnotných vztazích, být pozitivním příkladem pro děti či ostatní členy rodiny, stačit rodině při výletě, více si věřit, stát se labužníkem a jídla si užívat, zvyšovat si kvalitu života apod.).

Hmotnostní úbytek není sám o sobě stěžejní životní hodnotou. Když mám za cíl zhubnout 15 kg, tak mohu držet nejrůznější přísné diety, které mě k tomuto cíli dovedou. Cesta k němu je však nepříjemná. Udělám totiž ve svém životě velkou změnu (jím od určitého data syrovou stravu, vyřadím mléko, maso, lepek, rapidně snížím sacharidy apod.), což mi většinou není příjemné, a těším se, že zhubnu a pak s touto životní změnou skoncuji. Zhubnu, vrátím se k původním návykům a kila jsou nahoře. Pokud je však mým cílem dosažení nějaké životní hodnoty – zlepšit si zdravotní parametry, je to nikdy nekončící cesta, protože k naplnění této hodnoty směřuji celý život.

Naučit se přijmout i negativní myšlenky

Tento druh terapie klade větší důraz na vnitřní motivaci a realizaci daného chování, a to i za cenu nepříjemných emocí a myšlenek, které trénované chování doprovázejí. Hubnoucí pak vykonává aktivity, které jsou v souladu s jeho hodnotami, a nečeká s jejich realizací na dobu, až zhubne (toho by se většinou nedočkal).

• Cílem není cítit se stále dobře, ale naučit se přijmout i občasné nepříjemné pocity. Není snahou změnit negativní myšlenky v pozitivní, ale měnit k nim vztah, přijímat je. Díky tomu, že s nepříjemnými myšlenkami a pocity „nebojují“, cítí se pak lidé lépe.

Zdroj obrázků v textu: Shutterstock.com
Zdroj informací: vlastní praxe - autorka textu (PhDr. Iva Málková) je psycholožka a zakladatelka STOBu