Lichořeřišnice je blízkou příbuznou řeřichy, patří do čeledi lichořeřišnicovitých rostlin. Původně pochází z Jižní Ameriky – z oblasti Ekvádoru, Kolumbie a Peru, kde často roste i planě, zatímco u nás se cíleně vysévá jako ozdobná jednoletá letnička. Dokáže růst i ve vyšších nadmořských výškách (údajně až do 3000 m.n.m), ale je velmi citlivá na mráz – vysévá se tedy až v dubnu, kdy již nehrozí ani ranní přízemní mrazíky.

Co v lichořeřišnici najdeme?

Lichořeřišnice je bohatá na vitamín C, draslík, hořčík a flavonoidy, semena navíc obsahují železo a fosfor. Mladé čerstvé listy a také květy lichořeřišnice můžeme konzumovat. Vhodné jsou třeba do salátu, na chléb s pomazánkou z tvarohu, s žervé či lučinou – a květy můžeme použít pro dozdobení pokrmu. Lichořeřišnice ale obsahuje také účinnou látku, která pomáhá v prevenci onemocnění dýchacích cest a močových cest – glukotropaeolin. Ten se řadí mezi glukosinoláty, které se nacházejí v rostlinách z čeledi brukvovitých, lichořeřišnicových, moringovitých, kaparovitých a rýtovitých. Glukotropaeolin se za působení enzymu myrosinázy (při rozdrcení pletiv rostliny) v organismu mění na isothiokyanatan benzylnatý. Tato látka je vlastně hořčičnou silicí, která je „zodpovědná“ za palčivou chuť, ale má i antibakteriální účinky. Působí proti různým typům bakterií – streptokokům, stafylokokům, bakteriím rodu Escherichia coli a Proteus vulgaris, účinkuje také proti plísním a houbám.

Při jakých potížích lichořeřišnice pomáhá?

Lichořeřišnice bývá součástí nebo samostatnou surovinou bylinných čajů – nať zvyšuje vylučování moči. Doma si můžeme připravit odvar nebo výluh - ty využijeme např. při padání vlasů, kdy se zchladlý odvar nanáší na pokožku ve vlasaté části hlavy, kde se nechává působit, nebo při výskytu lupů v kombinaci s jablečným octem, kdy se jím na závěr oplachují čerstvě omyté vlasy.

Pro prevenci opakování infekcí močových cest můžeme užívat extrakt v tobolkách nebo alkoholový extrakt, který lze přidat do nápojů. Pokud ale užíváme nějaké léky nebo se léčíme s nějakým onemocněním, neměli bychom si bylinnou léčbu „naordinovat“ sami – předem bychom se měli poradit s lékařem nebo lékárníkem (abychom si naopak neuškodili).

Nejčastěji se užívá jako:

• nálev 
• čaj
• tinktura
• sirup

Pěstování

Lichořeřišnici se dobře daří na chudší dobře propustné půdě s dostatkem vláhy a slunce – přijatelný je ale i polostín. Dorůstá obvykle do výšky 15-40 cm, má plazivou a větvenou lodyhu, která se poměrně rychle rozrůstá a může být dlouhá až 3 metry. Listy jsou řapíkaté, štítovité a mělce laločnaté, květy jsou složené z pěti částí a jsou stopkaté. Mohou být žluté, červené, oranžové, často se objevují i různé kombinace těchto barev – a jejich syté teplé odstíny si užijeme od června až do října. Plodem lichořeřišnice je tobolka se semeny, tobolky můžete sklidit a cíleně si znovu rostlinky vysadit na příští rok (a nebo tomu nechat volný průběh a počkat, až se vysemení samostatně).