Sebevědomí se získává u stolu

• Společné stolování se z dnešních rodin stále častěji vytrácí a přitom je tak důležité pro budování vztahu s dětmi, vzájemnou komunikaci a udržování rodinných tradic.

Společné stolování celé rodiny je vhodným způsobem, jak u dětí posílit zdravé postoje k jídlu. Čím mladší dítě je, tím více potřebuje pravidelný řád a společné rituály. I pro starší děti je však důležité, aby se co nejčastěji stravovaly s rodinou. Společné večeře a stolování alespoň o víkendech by mělo být pravidelnou součástí rodinného režimu. Jestliže rodiče nemají přehled kdy, kde a co jejich dítě během dne jí, mohou jim také snadno uniknout nezdravé stravovací návyky a potíže s jídlem jejich dítěte. U jídla se rozhodně vyhněte řešení konfliktních situací, protože pokud je napětí u stolu opakované a příliš časté, může v dětech vyvolávat úzkost ve spojitosti s jídlem, zlobení u stolu, odmítání jídla, apod.

Výchova návyků dítěte začíná nápodobou

Dítě se učí nejvíce nápodobou a automaticky tak přebírá zvyky rodičů a nejbližších za vlastní. Pokud vidí u svých blízkých nezdravé jídelní návyky, jako jsou diety, přejídání, emoční jedení, nedostatek aktivity či nepravidelnou stravu mají daleko větší tendence tyto návyky opakovat až do dospělosti.

• Nechtějte tedy po dětech něco, co vy sami neděláte a naopak. Děti jsou Vaším otiskem a dílem, proto začněte nejdříve u sebe.

Chcete po svém dítěti, aby svačilo, když Vy sami se odbýváte? Chcete po něm, aby nesedělo celý den u počítače a šlo raději ven na kolo, ale sami zůstáváte u televize? Učte děti od malička zdravému aktivním životnímu stylu, pestrému vyváženému jídelníčku, kde je povoleno vše, ale s mírou a dělejte to ideálně společně. Zapojujte také děti co nejvíce do přípravy pokrmů a nakupování potravin. Podporujete tak v nich samostatnost a kreativitu spojenou s jídlem.

Nenuťte děti dojídat za každou cenu

Povinnost sníst všechno co je na talíři a nucení dětí do jídla je stále častým zvykem v mnoha rodinách. Pokud se na to klade přílišný důraz, může se dítě naučit manipulovat pomocí jídla. Pokud jídlo celé dojí, rodič má radost. Pokud jídlo nedojí, rodič se zlobí. Tímto se učí, že jak se chová u jídla, ovlivní posléze náladu rodiče.

Této hry může dítě v budoucnu velmi chytře využívat. Navíc pravidlo dojídání za každou cenu narušuje zdravou sebekontrolu a seberegulaci dítěte, jeho přirozený pocit hladu a sytosti. Dítě se tak neučí naslouchat svým pocitům a potřebám, ale plnit očekávání a požadavky druhých. Tento mechanismus může být zdrojem řady psychických potíží v budoucnu. Rodič je zodpovědný za kvalitu a skladbu jídla, ale konkrétní porci by měl nechat na dítěti.

Pozor na odměňování a trestání jídlem

„Když uděláš to, co chci, tak ti koupím něco dobrého. Zlobíš, tak nedostaneš najíst.“ Pokud je dítě příliš často a opakovaně odměňováno či trestáno jídlem, může u něj tato spojitost přetrvat do dospělosti a být příčinou celé řady problémů s jídlem (emoční jedení, poruchy příjmu potravy a přejídání). Přílišný a opakovaný důraz na spojení jídla a odměny/trestu má nezdravý emocionální aspekt a jídlo se tak může stát symbolem hodnoty dítěte a posléze dospělého. Je zajisté v pořádku použít jídlo ve formě pochvaly či trestu v určité míře, ale nemělo by se stát hlavním způsobem, jak dítě oceňovat či kárat.

Nechtějte po dětech dokonalost

• Naučit dítě, že chybovat je lidské a nedokonalost přirozená je velmi užitečnou součástí výchovy.

Touha po dokonalosti, perfekcionismus, černobílé myšlení, vysoké požadavky a nereálné cíle jsou častými tématy jedinců s nezdravým vztahem k jídlu. Dítě je k těmto způsobům myšlení vedeno nejen výchovou, ale také samotným chováním rodičů, které přirozeně napodobuje. Snažíte se eliminovat jakékoli selhání a očekáváte vždy dokonalé výsledky? Nesnesete vlastní nedokonalost a příliš často se soustředíte na chyby svého dítěte či druhých? Pod tímto vlivem může dítě nabýt dojmu, že musí být bez chyb, aby ho někdo ocenil, musí být dokonalé, aby si získalo lásku, či musí vždy podat perfektní výkon, aby potěšilo druhé. Pozor také na nadměrnou rodičovskou kontrolu a dogmatické zakazování určitých potravin.

• Rozdělování jídla na zakázané a povolené (zdravé a nezdravé) může mnohdy přispívat ke vzniku poruch příjmu potravy a perfekcionismu.

Více chvalte, méně kritizujte

Osobnost dítěte se vytváří v závislosti na hodnocení z vnějšku. Dětská psychika je velmi zranitelná a citlivá k jakékoli kritice a negativní zpětné vazbě (zvláště v období puberty). Pokud je dítě či dospívající například silnější nebo naopak hubenější než ostatní, nekritizujte ho za to, nekomentujte negativně či posměšně jeho tělesné proporce.

• Pokud je za svou postavu či své projevy dítě příliš často kritizováno, naučí se negativnímu postoji samo k sobě, nízkému sebevědomí až sebedestruktivnímu chování.

Pro jeho zdravý duševní vývoj a budoucí život je nezbytné podporovat v něm jeho silné stránky a vytvářet v něm sebejistotu a zdravé sebevědomí.