Jako tenisový loket je označováno přetížení svalů, které se upínají za vnější vyklenutí dolního konce pažní kosti. Jedná se zejména o natahovač zápěstí a svaly obracející dlaň vzhůru.
Tenisový či golfový loket: Co ho způsobuje a jak ho léčit?
Ač by se mohlo zdát, že se toto onemocnění týká pouze sportovců - tenistů či golfistů, realita je jiná. Daleko častěji se s bolestí lokte setkáte u lidí manuálně pracujících. Co si vlastně pod pojmem tenisový či golfový loket představit, jaké jsou příčiny bolesti této části těla a možnosti léčby?
Obdobou tenisového lokte je loket golfový neboli také oštěpařský. Při něm pro změnu bolí vnitřní plocha lokte, kam se upínají svaly rotující dlaň k zemi či ohýbají zápěstí. Bolesti mohou vyzařovat v průběhu svalů do předloktí i do prstů.
Jaké jsou příčiny bolesti lokte?
Paradoxně se s tímto onemocněním častěji setkáme u manuálně pracujících lidí než u tenistů. K onemocnění totiž vedou všechny jednostranné pohyby, které nejsme zvyklí dělat nebo je děláme delší dobu než je pro naše tělo únosné. Typické jsou bolesti úponů hlavně při zátěži. Rozdíl mezi běžným namožením a tenisovým loktem je v tom, že tenisový loket vzniká po dlouhodobé chronické zátěži.
U tenisového lokte jsou typické bolesti při:
- držení myši,
- delším psaní na klávesnici,
- držení volantu,
- nošení nákupu,
- přesunu židle,
- později i jen při zvednutí hrnku.
U golfového lokte vadí zejména:
- odemykání dveří,
- točení volantem,
- práce se šroubovákem.
Léčba tenisového lokte vyžaduje čas
Vzhledem k tomu, že onemocnění vzniká po dlouhodobé chronické zátěži, je i léčba dlouhodobá. Dráždění kloubního úponu obvykle probíhá delší dobu, než začneme pociťovat bolest, je tedy nutný i delší čas na regeneraci postiženého úponu. Léčba se nejčastěji zahajuje konzervativně lokálními protizánětlivými gely, které se aplikují přímo na bolestivé místo.
Nezbytné je změnit zatěžování končetiny, zahájit šetřící režim. Často je nutné upravit celkové držení těla, zajistit optimální zatížení v ramenních kloubech, krční i hrudní páteři a hrudníku celkově a manuálně ovlivnit i změny v okolních měkkých tkáních. Vhodné jsou protahovací a uvolňovací cviky lokte a předloktí, mobilizace lokte, zápěstí nebo žeber.
Úlevné je i použití tzv. epikondylární pásky nebo dočasné znehybnění dlahou nebo alespoň uložení končetiny do závěsu na šátku. Využívají se i metody fyzikální terapie nebo terapie vlastní plazmou. Ortoped může aplikovat i injekci kortikoidu, která má často rychlý efekt. Tím se zklidní zánětlivý proces v oblasti lokte, potlačí se bolestivý otok v oblasti úponu a loket zregeneruje.