Ambasadorka projektu Aktivně a zdravě Lucie Svěcená je mladá a nadějná plavkyně v disciplíně motýlek na 100 metrů. Krásná jednadvacetiletá sportovkyně tráví denně čtyři hodiny v bazénu. Jejím snem je splnit limity pro letní Olympijské hry v Tokiu v roce 2020. Bez vody už si život představit nedokáže a v bazénu tráví čas i s lehčí nemocí. Když ji jednou zdraví vyřadilo z tréninků na čtrnáct dní, trpěla především psychika.
Miluju sport a zdravý styl života, takže proto jsem se rozhodla být ambasadorkou tohoto projektu. Líbí se mi, že projekt donutí lidi se nad sebou zamyslet, že si řeknou: jdu do toho a začnou na sobě makat. Lidi milují výzvy, takže je ještě více nakopnou.
Ano používám ji. Myslím si, že ano. Ten, kdo chce pro sebe něco udělat, tak ho to velmi namotivuje. Lidi nakopne i to, že výzvy propagují skvělí lidé. Je to účinnější, než když je popohání nějaký kamarád. Projekt má plán a cíl. A pro uživatele je důležité, aby viděli, pro co si jdou, proč to dělají a k čemu je to dobré.
Do bazénu, nebo spíš do vody a pocitu v ní, jsem se okamžitě zamilovala. Jiné sporty mě nelákaly. Jen před plaváním jsem se věnovala mažoretkám a lidovým tancům.
Jako dítě jsem milovala nejspíš všechno. Pocházím z vesnice, takže jsme s bráchou dělali všechno možné, jen abychom neseděli doma. Lezli jsme po stromech, běhali po poli, vždycky se něco našlo…
Je pravda, že dětství jsem jako ostatní děti neprožila. Někdy mě to mrzelo, nemohla jsem jít třeba s ostatními ven, nebo přespávat u kamarádek, protože jsem tomu sportu už od začátku dávala moc. Měla jsem tři tréninky ráno od šesti do sedmi hodin a čtyři tréninky odpoledne… takže sedm tréninků týdně.
Většinou každý den 2x denně dvě hodiny. Jsem sprinterka, takže můj trénink se skládá z několika částí: rozplavání kolem 1500m, nějaké vlnění pod vodou, nohy, naplavávací série - většinou spojena s důrazem na techniku, sprinty a vyplavání kolem jednoho až dvou kilometrů. Trénink se pohybuje většinou kolem šesti kilometrů.
Většinou, když to není nic moc vážného, tak trénuji i s nemocí. Ale teď naposled jsem byla nemocná čtrnáct dní s pásovým oparem… a musím říct, že jsem dost trpěla tím, že nic nemůžu. Čtrnáct dní jsem neměla volno, ani nepamatuji. No a většinou se do toho tréninku dostávám stejnou dobu, jakou jsem mimo. Nejhorší je to pro mě vždy po psychické stránce.
Slovo dovolená mi už skoro nic neříká, protože vrchol sezóny mám většinou v srpnu. Takže trénuji celé letní prázdniny a mívám tak týden volna na konci srpna. A v září už nastupuji znovu do tréninku na novou sezónu. Největší volno jsem naposledy měla o Vánocích, což bylo deset dní, a já prostě nevydržím nic nedělat. Takže jsem si řekla, že aspoň od té vody si dám pauzu a půjdu do posilovny.
Jsem na sebe hodně tvrdá a snažím se jíst zdravě. Smaženým jídlům se úplně vyhýbám, to už mi ani nechutná, a snažím se tělu dát opravdu jen to, co potřebuje. Takže na talíři musí být vždycky nějaké to maso a hlavně zelenina, kterou miluju.
Sladké mám snížené na minimum. Jednou jsem ho omezila úplně, ale moje tělo se pak ozvalo a já mu nějaký ten cukr nakonec dopřát musela. Většinou je to však doplňováno hlavně ovocem. Dortům a ostatním sladkostem se vyhýbám a jen výjimečně si něco takového dám. Samozřejmě na soustředěních a závodech doplňuji cukr více, jinak bych to nezvládala.
To je splnění limitu na Olympijské hry v roce 2020. A v letní sezóně být na Mistrovství světa do 16. místa.
LUCIE SVĚCENÁ
