Autoři výzkumu předpokládají, že se onemocnění příjímání potravy rozvine u dlouhodobé diety jen u osob s predispozicí. Poruchy příjmu potravy jsou sice klasifikované jako psychiatrické onemocnění, ale jsou spojené se řadou závažných zdravotních problémů a úmrtností mezi 5 až 15 %. Nejdůležitější je zahájení včasné, hlavně psychiatrické léčby.
Poruchy příjmu potravy jsou sice klasifikované jako psychiatrické onemocnění, ale jsou spojené se řadou závažných zdravotních problémů a úmrtností mezi 5 až 15 %. I když primárně jde o poruchu vnímání sebe sama a své identity, v klinickém obrazu dominují příznaky podvýživy. Mezi hlavní objektivní příznaky patří:
Při vyšetření se nachází často postižení pohybového aparátu ve smyslu prořídnutí kostí - osteoporosa a osteopenie, které vedou k patologickým zlomeninám. Dochází k postižení oběhového aparátu - nízký krevní tlak, nízký srdeční tep, zmenšení srdeční svaloviny, nepravidelná srdeční akce, a postižení mitrální chlopně. Dochází rovněž k porušení funkce zažívacího traktu ve smyslu zhoršeného trávení a motility. Vzniká porucha krvetvorby a objevuje se anemie, leukopenie, trombocytopenie. Vznikají velké změny ve struktuře mozku. V laboratorních nálezech se u mentální anorexie vyskytuje snížení hladiny krevního cukru, zvýšení cholesterolu a karotenu.
Podle dosavadních výzkumů dietní opatření s nízkým příjmem sacharidů, s nízkým příjmem tryptofanu a s kalorickou hodnotou okolo 1000 kcal sice vede ke snížení hladin serotoninu, ale u zdravých žen nevede ke vzniku onemocnění. Autoři výzkumu předpokládají, že se onemocnění rozvine u dlouhodobé diety s chronickým snížením tryptophanu v plazmě a serotoninu v mozku jen u predisponovaných osob.
Při prvním podezření na anorexii či bulimii by se měla rodina poradit s lékařem a přesvědčit nemocného k návštěvě lékaře. Mnohdy se příbuzní a přátelé snaží sami pomoci nemocnému, kontrolovat ho, apelovat na něj, ale tato snaha bývá zcela bez efektu a pacient začne zatajovat užívání projímadel, zvracení, excesivní cvičení a omezuje jídlo, když je mimo dosah kontroly.
Obvykle nemocní zlehčují svůj stav, odmítají spolupráci, snaží se dosáhnout svého i za cenu podvádění ( "už jsem jedla", "nezvracím ", aby nevypadali hubeně vrství oblečení, jídlo tajně vyhazují).
Nejprve by se rodina pacienta měla poradit s praktickým lékařem, a pak se obrátit na psychiatra, nejlépe oslovit specializovaná pracoviště. O pacienty s mentální anorexií pečuje například:
Okolo 50 % nemocných se po léčbě zcela vyléčí, 30 % částečně, 20 % má závažné dlouhodobé problémy. Léčba vyžaduje spolupráci psychiatra, psychologa, praktického lékaře a nutricionisty (t. j. lékaře internisty, specializovaného na metabolickou péči a výživu). Tyto stavy rozhodně nepatří do péče tzv. nutričních poradců (což jsou mnohdy absolventi rekvalifikačního kurzu bez jakéhokoliv medicínského vzdělání). Nejdůležitější je psychiatrická léčba, bez ní i léčebný pobyt v nemocnici na metabolické jednotce nemá úspěch pro nespolupráci pacienta (např. pacienti vypouští infuzní výživu do umývadla, nepijí obohacené nápoje a stravu nepozorovaně vyhazují). Při výuce stravování a refeedingu hraje velkou roli pomoc a spolupráce okolí a rodiny.
Aby rodina dobře spolupracovala, je potřeba aby věděla:
Je nezbytně nutné edukovat pacienta nejen o povaze, průběhu a rizicích onemocnění, ale i o trávení a metabolismu živin, jak se projevuje jejich nedostatek, jak má vypadat pacientova zdravá strava a proč. Je potřeba si uvědomit, že jde o chronické onemocnění, které se rychle nevyléčí, u kterého dochází k relapsům a neúspěch léčby frustruje nejen rodinu, ale i ošetřující zdravotnický personál.
Autorka - MUDr. Taťana Staňková: Má atestaci z vnitřního lékařství a z geriatrie. Absolvovala kurzy Evropské společnosti pro parenterální a enterální výživu v Maastrichtu, Bonnu a v Brně. Zabývá se poruchami metabolismu a výživy (léčbou hyperlipidemie, podvýživy, obezity) a specializovanými dietními režimy pro různá onemocnění i sportovce.
