Přestože má vláknina ve většině případů velmi pozitivní vliv na naše zdraví - je účinnou prevencí zácpy, snižuje riziko výskytu onkologických onemocnění trávicího traktu, některá onemocnění vyžadují, aby se příjem vlákniny omezil.
Vlákninu můžeme vymezit jako nestravitelné sacharidy, které naše tělo nedokáže využít (není štěpitelná trávicími enzymy, nevstřebává se). Přesto má vláknina řadu pozitivních vlivů na náš oragnismus – rozpustná vláknina pomáhá k prodloužení pocitu zasycení, ovlivňuje pozitivně hladinu cukru i cholesterolu v krvi, navíc je potravinou pro střevní bakterie (tzv. prebiotikem).
Vysoký příjem vlákniny je poměrně typický pro vegetariány a vegany, kvůli jejich vyšší konzumaci ovoce, zeleniny, luštěnin a obilovin, ořechů.
U vlákniny od určitého množství neplatí, že čím více, tím lépe – když je vlákniny přijaté ve stravě moc, může se snižovat vstřebání některých živin – zejména vápníku, zinku, železa či mědi. Vláknina totiž obsahuje fytáty (sloučeniny kyseliny fytové), které s těmito prvky reagují a vytvoří nerozpustné komplexy, které náš organismus nedokáže využít. Kyselina fytová je zastoupena hlavně v obilovinách a luštěninách. Stejně může být ovlivněno i vstřebávání leků, pokud je užíváme zároveň se stravou bohatou na vlákninu. Proto se doporučuje užívat léky s odstupem - alespoň 2 hodiny po konzumaci pokrmu s vysokým zastoupením vlákniny.
Vegetariáni mohou mít příjem vlákniny kolem 60 g, ale i vyšší – a ne vždy je při vyšším příjmu trápí nějaké obtíže.
Vláknina nám nemusí být vždy ku prospěchu – zejména při některých onemocněních střev a dočasně po střevní infekci. Při zotavování po střevní viroze je vhodné příjem vlákniny navyšovat postupně a nadýmavější potraviny zařazovat s určitou opatrností. Je vhodné podpořit obnovu vhodného osídlení třeba i užíváním probiotik v kombinaci s prebiotiky a postupně pak zařazovat i potraviny s obsahem prebiotické vlákniny.
Naopak při nespecifických střevních zánětech (jako je např. Crohnova choroba nebo ulcerozní kolitida), pokud je nemoc aktivní, je potřebné vlákninu ze stravy téměř vyřadit. Vláknina totiž může dráždit střevní sliznici, nevhodná je i při výskytu zůžených míst ve střevě a píštělí, které se při těchto diagnózách mohou objevovat. Dieta s velmi nízkým obsahem vlákniny - ještě podpořená zpracováním potravin tak, aby zbylá vláknina byla co nejvíce narušena a potraviny tak byly lépe stravitelné – je nezbytnou součástí léčby těchto onemocnění. Volí se druhy ovoce a zeleniny s malým obsahem vlákniny, vyřazují se celozrnné obiloviny i luštěniny, ořechy a semena, aj.
I tehdy vláknina dráždí střevní stěnu a je na nějaký čas nutné přejít také na bezezbytkovou dietu. Kromě diety bývá obvykle nutná ale i léčba antibiotiky. Po přeléčení zánětu a zklidnění stavu se postupně příjem vlákniny zase navyšuje. Naopak pro prevenci opakování zánětu je ale nutné přijímat vlákniny dostatek – tedy zařazovat zdroje vlákniny v hojném množství do své stravy.
Opatrnost s příjmem vlákniny je vhodná při dráždivém tračníku. Tolerance vlákniny totiž může být velmi individuální. Ideální je tak zkoušet vždy nejlépe potraviny bohaté na vlákninu nejprve v menší porci, až pak postupně porci navyšovat a poznamenávat si potraviny nebo kombinace potravin, po jejichž konzumaci se objeví potíže.
Mgr. et Mgr. Jitka Laštovičková 
